Dnešním ryze praktických textem volně navazuji na předchozí článek Lesk a bída sociálních sítí v Česku, Facebooku zvlášť. Tvrdím v něm, že míra využití potenciálu sociálních sítí je u nás velice bídná. Ale abych jen nenaříkal, podívejme se, jak jsem navrhl propojení služby eStránky.cz s Facebookem a co to přineslo. (Pokračování textu…)
Rubrika: Sociální sítě
-
Mark Zuckerberg na f8: Pokud Vaši uživatelé nejsou na Facebooku, tak tam brzy budou.
Před pár hodinami skončila konference f8, na které Facebook představil vývojářům webových aplikací své novinky. Podle toho, co na konferenci zaznělo, se bude celý web pomalu a jistě barvit do modra.
Celou konferenci bylo možné sledovat živě na http://apps.facebook.com/feightlive/, kde jsou nyní umístěny záznamy všech přednášek. Můžete se na přednášky podívat v původní podobě, pokud Vás zajímá pouze shrnutí, tak vřele doporučuji shrnutí od Roberta Scoble, který odkazuje na mnoho zdrojů a názorů reflektující novinky Facebook platformy.
Můj názor
Facebook nelze zastavit v tento moment, růst počtu uživatelů této sociální sítě je naprosto bezprecedentní, nadprůměrně roste především segment mobilních uživatelů. Kdokoliv, kdo má přístup na internet, dříve nebo později bude na Facebooku, protože to nebude jen další sociální síť, ale de facto otisk člověka do digitálního světa, ve kterém dnes žijeme. „Kdo není na Facebooku, jako by nebyl“ má po včerejšku zcela nový rozměr a zní ještě více pravdivěji než kdykoliv předtím.
Internet má ve své DNA zabudovánu nezávislost a decentralizovanost. Nikdo není ředitelem ani majitelem či vládcem internetu. Často se v této souvislosti hovoří o firmě Google jako o Velkém bratrovi, který vše sleduje. Na scénu však vstupuje Facebook, který chce tuto hru od základu změnit. Průkopníci a zastánci tzv. otevřeného webu vidí v krocích Facebooku jednoznačnou hrozbu. Za pozornost stojí například včerejší živý přenos konference f8 přes Twitter, který zprostředkoval Kevin Marks, dříve jeden z „advokátů“ ne příliš úspěšné technologie Google Open Social.
Mark Zuckerberg se úporně snaží, aby byl Facebook otevřenenou platformou, tedy svobodnou a bez omezení. Je ale jasné, že slovo „open“, které z jeho úst vychází, nemá se skutečnou otevřeností nic společného. Jde jen a pouze o další růst hodnoty privátní firmy a o realizaci až megalomanských plánů jejího zakladatele – vizionáře Marka Zuckerberga. Troufám si říct, že svými „budeme-vládnout-světu“ vizemi mu nemůže konkurovat ani Bill Gates v nejlepších letech Microsoftu.
Co by měli dělat vývojáři a majitelé webů?
Jít na http://developers.facebook.com a zvážit, jak nejlépe implementovat platformu Facebook do vlastních stránek či aplikace, ať už webové nebo mobilní. Kdo dřív příjde, ten dřív mele 🙂 Pokud jde o vlastní webové stránky, tak dnes již neexistuje populární Facebook Connect. Funkčnost je sice zachována, hlavní důraz je nyní kladen na zcela novou sadu API s názvem Graph API. Mimochodem toto API bylo vyrobeno talentovanými vývojáři z FriendFeedu, který vloni přešel pod křídla Facebooku. Aby byla implementace funkčnosti Facebooku co nejjednodušší, tak Facebook nově nabízí tzv. Social pluginy. Vložením jednoduchého kódu do svých stránek umožníte svým návštěvníkům propojit jejich Facebook profil s Vaším webem. Tímto způsobem vznikají propojení lidí, věcí, akcí a ostatních objektů. Celá tato pavučina má pokrýt web, kam jen dohlédneme. Výhody jsou jistě i na straně vývojářů a provozovatelů webů. Tím hlavním je to, že získají další uživatele prostřednictvím Facebooku, který plní roli hlásné trouby.
Co by měli dělat normální uživatelé Facebooku?
Nic. Nebo se maximálně mohou modlit, aby to neskončilo totalitním monopolem. Snad je Mark osvícený vůdce.
P.S. Táákže .. if you really „Like“ this:
-
Web: nedělejte ze mě blbečka!
Web 2.0 se nám trošku zvrhl. Proces je to nenápadný. Prvně začal růst Facebook. Nafukoval se, stále se nafukuje, všichni (akcionáři Facebooku) se bojí, že se přestane nafukovat. A tak se musí hledat stále noví uživatelé. Kde je ale pořád shánět?
Pak přišel Twitter a ukázal světu, jak jednoduše generovat uživatelský obsah. Prostě prdnete na stránku velký box s blikajícím kurzorem, pod to dáte tlačítko. Lidi jsou rádi, že se můžou konečně vykecat. Doma ani v práci vás nikdo neposlouchá, že jo. Twitter bere všechno, co mu padne do chřtánu. Vztahy jsou asymetrické, propojení lidí není třeba nijak autorizovat (na rozdíl od Facebooku), zprávy jsou defaultně veřejné. Databáze se plní, Twitter pod návalem uživatelů padá, pak zase vstává a jde dál. Přicházejí celebrity, které s sebou vlečou věrné a lačné davy, které se lehce a bez potíží dostanou přes ten velký box a jedno tlačítko. I malé dítě by se dostalo přes tohle jednoduchoučké UI.
Facebook zbystřuje a s rychlostí sobě vlastní kopíruje úspěšný model Twitteru. Na www.facebook.com přibývá velký box, tlačítko a spousta plků pod tím. Má to vznešené jméno News Feed. Tohle vše pochopitelně až poté, co zhavarovala jednání o převzetí Twitteru. V sítích Facebooku tak končí aspoň nadějný FriendFeed, dílo ex-zaměstnanců Googlu a údajně ideová laboratoř pro inženýry Facebooku. Ano, „Likes“ a ostatní ovládací prvky Facebooku, na které se hodně a rádo kliká, pocházejí právě z dílny FriendFeedu. Nyní pracovníci FriendFeedu stále inovují, jen už sedí v kancelářích Facebooku. Dostali za to nějakých 20 milionů dolarů, tak proč ne nakonec.
Facebook po faceliftingu á la Twitter rozjíždí další kolo. Fundingu (proboha nic proti ruskému kapitálu) i honu na další uživatele. Prý máme pozvat své rodiče, snad i prarodiče. Od čeho je rodina?! Jasně, na Facebooku jsou hlavně mladí lidé do 35 let. Berme je jako dealery, kteří naverbují starší generace, uživatelské rozhraní je už natolik infantilní, že zvládne i pamětníky Woodstocku. Má to jen jeden drobný háček: Mark Zuckerberg káže své „Privacy is over“. Tím chce říct, že cokoliv se stane na Facebooku, nezůstane pouze na Facebooku 🙂
A tak sledujeme americké babičky (55+), jak chudinky táhnou růstovou křivku Facebooku vzhůru. Jak se jim přitom hřbety ohýbají! Dále sledujeme bezprecedentní růst na mezinárodním (slovníkem Facebooku „outside the U.S.“) trhu. Na Facebooku jsou všichni, tak je dobré tam být také. Ale proč? No to je otázka. Částečnou odpověď nabízí Zynga, raketově rostoucí vývojář jedné stupidní hry, kterou recykluje v mnoha různých převlecích. Ano, Farmville a ostatní hry z portfolia Zyngy jsou ten pravý důvod, proč být na Facebooku. Aspoň to dokazují statistiky: více než polovina lidí na Facebooku hraje hry, to je více než 200 mil. lidí. A opět vše není tak košer, jak to na první pohled může vypadat, viz. aféra Scamville.
Výhled do budoucna vypadá následovně: růst může Facebook hlavně v Indii a Africe, Čína bude z tohoto pohledu asi trošku oříšek. V Indii má Facebook novou regionální kancelář, čímž získá levnou pracovní sílu a především lepší výchozí pozici k útoku na trh se stovkami milionů potenciálních uživatelů. Jasně, Indie je chudá země, proto jednou z hlavních iniciativ Facebooku bude důraz na mobilní verzi portálu. Totéž platí také o Africe, i tam se Facebook dostane nejsnáze přes mobil.
Vše to do sebe zapadá, naprosto parádně. Ještě poznámku k mobilům. Taky sem tam občas děláte nějaký ten check-in? Myslím na Foursquare? A „starostujete“ někde? Co vodznáčky, cool co? 😉 .. že jim neplníte dobrovolně databázi? No pokud Vám „location“ nic neříká, tak nebuďte smutní. Zřejmě budete mít šanci za nějakou dobu i Facebooku, jak se v kuloárech proslýchá. „Location“ novinka by měla být údajně oznámena na dubnové konferenci f8. Už se těším, jak budu nosit na košili v létě odznáčky. Budu frajer .. Ty blbečku! 😉
Dovětek: Hele, jasně, že vím, že Facebook, Twitter a pochopitelně hlavně Google jsou datové sklady, které o nás shromažďují informace, aby jich mohly využít pro svůj vlastní prospěch, resp. všespásný růst, kterým se zaštiťují. Jen bych ocenil, aby mě webové služby zásobovaly relevantním obsahem, který mi k něčemu bude. Zatím je tomu tak jen výjimečně.
-
Desatero pro zdravé používání Facebooku
Facebook. Fenomén posledního půlroku mého života. Fenomén roku 2007 v celém Silicon Valley. Fenomén nezadržitelného růstu jedné sociální sítě. Pro někoho budoucnost internetu a hrozba pro Google apod. U nás doma, v České republice, jsme opatrnější. Nevzrušujeme se tak rychle. Také se rádi necháme vést. Vím to. Proto jsem pro těch pár lidí, co u nás Facebook nebo jakoukoliv jinou sociální síť používá, stvořil následující desatero. Je pro Tebe, poutníče znavený!
Důrazné varování pro všechny hledající:
- Následující slova a rady jsou pouze odrazem mé vlastní, a tedy nepřenositelné, osobní zkušenosti. Jejich použití je na vlastní nebezpečí.
- Každá rada odpovídá mým poměrně specifickým preferencím a potřebám, vaše budou zřejmě jiné a tudíž nelze garantovat, že má slova vám budou jakkoliv prospěšná.
- Budou-li některá má slova příliš příkrá až kacířská, není to nedostatkem lásky, víry či porozumění. Je to spíše nedostatkem času a potřebou s ním efektivně hospodařit. Pravda je, jako vždy, ukryta za slovy.
Desatero vychází z následujícího obrázku:
Jde o pomůcku pro nastavení tzv. News Feedu (de facto homepage Facebooku), které je dostupné pro všechny uživatele na http://www.facebook.com/feed_prefs.php. Taháním jezdců nahoru dáváte systému najevo, že vás dané téma zajímá, táhnutím dolů vyjadřujete svůj nezájem. Zprávy jsou pak servírovány podle vašich preferencí, tedy s relativní vahou daných témat. Obrázek a fakta z něj vyplývající krásně demonstrují, jak a proč sám danou sociální síť využívám.
Kdysi jsem psal, že člověk může ze sociálního síťování dost blbnout. Dnes Ti, příteli, nabízím pomocnou ruku. Chyť se a já Tě i Tvé blízké vyvedu z vašeho zajetí 🙂
Příběh první – Události (ukazuj normálně)
Co se kde děje, mě zajímá, ne moc, ne málo, tak akorát. V rámci domácího dění se tato funkce užívá velice málo, což je škoda. Facebook totiž disponuje propracovanou a komfortní správou událostí.
Příběh druhý – Skupiny (ukazuj nejvíce)
Ano, to chci. Zajímá mě maximálně, jak se kdo s kým shlukuje. Občas se pod členstvím ve skupinách na Facebooku rozumí prosté vyjádření zájmu o danou problematiku než nějaké konkrétní aktivity. Své skupiny si vybírám obezřetně, aby odpovídaly tomu, co chci, aby s mou osobou bylo spojeno. Nehlásím se do skupin, které mají primárně bavit nebo se věnují ptákovinám. Ukázkou budiž skupina DataPortability, kde se skutečně aktivně pracuje na společné věci. Nebojte se skupiny zakládat, viz. Web 2.0 Czech. Získáte přístup k podobně smýšlejícím poutníkům.
Příběh třetí – Fotky (ukazuj nejméně)
Sorry, ale nezajímá mě, jak vypadá váš dlouhosrstý jezevčík. Totálně kašlu na to, že jste minulý pátek trošku pokouřili a nadělali mobilem sto fotek. Že jste se tomu pět hodin smáli, chápu, ale dívat se na to nebudu. A žes udělal svou „novou“ digitální zrcadlovkou koupenou z druhé ruky nádherný snímek západu slunce nad Jadranem a žes to pak ještě totálně dopatlal ve Photoshopu, tak s tím vážně běž do p…
Příběh čtvrtý – Poznámky (ukazuj více)
Poznámky jsou takový malý blogovací deníček, do kterého je možné importovat RSS vlastního blogu. Většina mých kontaktů to tak taky používá. Jo, zajímá mě, co si myslíš. Pokud píšeš, tak neopisuj, co už bylo napsáno jinde. Nezvěstuj novinky, kterých má můj Google Reader plné zuby (např. „Breaking: Microsoft to acquire Yahoo. Really? How much?“). Nepřicházej s doslovnými překlady článků z TechCrunch, Mashable a spol. Přidej vlastní názor, ukaž, jak umíš pracovat s informacemi. Ukaž nadhled a zároveň smysl pro detail. Poděl se a vyvolej diskusi. Rád se jí zúčastním.
Příběh pátý – Vztahy (ukazuj nejméně)
„Bože, ona se na Tebe vykašlala? To snad né, co teď budeš dělat?“ Nebo: „Že je k Tobě chladný? Proč si myslíš, že Tě už nemiluje? Vždyť jsi taková .. kdybych byl já na jeho místě, tak ..“. Tak s tímhle na mě vážně nechoďte. Tím mě dnes nerozbrečíš.
Příběh šestý – Přátelé (ukazuj nejvíce)
A tak to je jiná. Mám zájem o nové přátele, hlavně o ty, kteří se zajímají o webové aplikace, Web 2.0, mikroformáty, přenositelnost dat, podnikání na internetu. Nechybí jim touha a odvaha, jsou schopni převádět myšlenky do reality. Jsou otevření a ochotní spolupracovat v rámci malých týmů, klidně i virtuálních. Pozor si však dávejte na lidi, co mají na různých sociálních sítích tisíce přátel. Markantní je tento trend na LinkedIn, osoby s nálepkami TopLinked, LIONs, 500+ networker apod. Kvantita nemůže být cílem, je překážkou. Jedině kvalita je to, co nás, milí hledající, zajímá.
Výjimkou jsou tzv. influencers, kteří mají hodně přátel, ale stojí za to je sledovat. Co řeknou nebo napíšou, může naznačit budoucí trend a na daný trh má jednoznačně velký vliv. Typicky v mém seznamu Facebook kontaktů jde o duo Michael Arrington a Robert Scoble. Kdo že? Pěkně o nich nedávno napsal Miloš Čermák.
Příběh sedmý – Vzkazy (ukazuj normálně)
Jo, může být. Co kdo komu píše, může být zajímavé.
Příběh osmý – Profily (ukazuj normálně)
Dtto. Jak se kdo vyvíjí, i to může být užitečné vědět.
Příběh devátý – Status (ukazuj méně)
Co právě dělám? Sedím u počítače a píšu v textovém editoru text 🙂 Což jste možná tušili. Není to moc zajímavé, že? To nepotřebujete vědět. Ale jindy zase někdo napíše, co mě zaujme. Jako onehdá, když jeden můj kontakt, jehož analýzy a předpovědi ohledně Enterprise 2.0 hltám, napsal, že letí do Vídně na konferenci (je Američan, tak lítá). Tak jsem mu hned poslal mesydž, o jakou konferenci jde. On na to, že jde o uzavřenou akci jedné velké korporace. A tak teda nic. Kdyby ale šlo o neuzavřenou akci, mohl jsem skočit do auta a sjet 120 kilometrů na jih a užít si nějaké zajímavé neuzavřené akce 🙂
Příběh poslední – Oznámení (ukazuj více)
Sem většinou všichni dávají to, co je kde zaujalo. Nedávají to sem, oni to sem přímo „postují“. Zajímá mě to, je dobré vědět, co koho zajímá. Může to být společná věc.
Slyšeli jste deset příběhů, snad jste moudřejší. A pokud ne, já asi nebudu tím, kdo vám ukáže cestu na druhý břeh 🙁
P.S. Chtěl jsem tím vším jen říct, že Facebook je v současnosti použitelná aplikace – sociální software. Pro mě je důvodem použití jakási forma společné, odborné a pracovně zaměřené, inteligence (v širším smyslu slova), kterou společně tvoří mé kontakty (Friends) a zájmové skupiny (Groups). Poznámky (Notes) a oznámení (Posts) mi pak říkají, které přátele a skupiny stojí za to mít na seznamu. Uvedenou inteligenci využívám a zároveň ji spoluvytvářím.
-
Sociální sítě, sociální reklama, každý každému dealerem
Přežili jsme to. Přejídání se, opakované doplňování zásob, vylučování/vyměšování a následně v lepším případě recyklace, v horším přeplněné kontejnery. Další z řady hyper-svátků jsou za námi. Svatou Trojicí jsou v tomto případě spotřeba, prodej a reklama. Ta posledně jmenovaná z nás činí vskutku mučedníky – dealery chycené do sociálních sítí.
Ale nechme mluvit na chvíli fakta. Forrester Research zjistil, že naše nákupní chování se nejvíce řídí názory přátel a známých, kteří daný výrobek nebo službu použili. Týká se to prý plných 83% spotřebitelů. Například tři čtvrtiny lidí dají na odbornou recenzi výrobku či služby v novinách, časopisu nebo televizi. Graf obsahuje i další položky a rozhodně přináší zajímavé informace.
Zřejmě tenhle obrázek viděli také pracovníci zodpovědní za rozvoj sociálních sítí MySpace a Facebook. Obě firmy totiž před nedávnem spustili vlastní reklamní služby. V dobách Googlu a Yahoo platilo, že on-line reklama byla cílená podle klíčových slov. Tyhle časy jsou ale dávno pryč. Dnes je možné cílit reklamu na konkrétního uživatele, na jeho konkrétní profil obsahující tužby a přání uživatele. V prvním případě se reklamní sdělení šíří od dodavatele přímo k potencionálnímu uživateli. Druhým a pokročilejším způsobem je metoda, kterou praktikuje Facebook. Informace se šíří mezi uživateli bez toho, že by do předávání reklamního sdělení vstupoval prodejce. K šíření reklamy se používá tzv. sociální graf reprezentující vztahy uživatele s ostatními „přáteli“ v sociální síti. Tak je zaručeno, že uživatel dá této informaci patřičnou váhu a že ji přijme s větší důvěrou. Ve svém důsledku to znamená, že každý bude každému bratrem či sestrou – dealerem.
Co si tak dát jeden příklad? Jistě, proč ne 🙂 Řekněme, že mám nějaký výrobek, o kterém vím, že by ho mohly s vysokou pravděpodobností chtít mladší vysokoškolsky vzdělané ženy z Velké Británie, zvlášť pak ty, které promovaly na univerzitě v Cambridgi. Co takhle tradiční pamětní šátek v růžovém provedení pro mladé absolventky! Všechny ženy a dívky mezi 21. a 40. rokem po něm jen prahnou! Otevřeme www.facebook.com, vyrobíme stránku s naším produktem. To zabere v základu tak 10 minut, pokud si s tím budeme hrát, tak počítejme raději s hodinkou. Najedeme do sekce Social Ad a tam si to všechno pěkně naklikáme:
Hned vidíme, že můžeme oslovit 8 560 žen a dívek. Vytvoříme reklamu, stanovíme si, kolik hodláme utratit za reklamu (je možné platit za kliknutí nebo shlédnutí), a jsme hotoví 🙂 K dispozici máme pochopitelně statistiky a detailní demografická data.
Co z toho všeho plyne? Že je to pořádný zmatek. Uživatel poskytuje data o své osobě, jiní jich využívají k tomu, aby na nich vydělali. Kdo vlastní data v sociálních sítích? Jsou to uživatelé? Asi ano. Ale nemají nad nimi skoro žádnou kontrolu. Tu má třeba Facebook. Lidi na něj začínají nadávat, že jen nasává data dovnitř a že nic nepustí ven:
Bude řešením projekt DataPortability, který využívá mimo jiné APML, OpenID a mikroformáty? A co Google se svou API sadou OpenSocial, která přichází poměrně pozdě? Těžko říct. O tom ale asi až jindy. Teď si jdu dát pracky a vanilkové rohlíčky, co ještě zbyly 😉
