User Experience aneb jak UX vidím já

Web je plný buzzu a tak se ze všestranných tvůrců webu stávají specialisté – javascript ninjové, informační architekti, interakční designeři a ponejvíce asi user experience experti. Proč? Nálepka user experience, ideálně prezentovaná zkratkou UX, je docela vágní a přitom se dá docela dobře prodat.

Každopádně UX je tady a my, tvůrci webů, musíme dyzajnovat zážitky. Není to žádná prdel. Poslední dobou mě zaujaly 2 příklady dokonale nadesignovaného uživatelského prožitku.

„Fuj, to nebudu jíst!“

Každý rodič musí akceptovat fakt, že malé dítě je velice konzervativní co se jídelníčku týká. Nerado přijímá změny, nerado zkouší nové a neznámé chutě. Vystačí si s kuřecím řízkem, dětskou šunkou, suchým rohlíkem, polévkou s písmenky a vším, co obsahuje velké množství bílého cukru. Což je nutričně nic moc. Zelenina je přirozeně jedním z největších nepřítelů většiny rozumných dětí. Jenže, co když se zelenina promění v neskutečnou mořskou příšeru a dítě je vyzváno na nelítostný souboj o přežití? Je to výzva pro dětské ego, které se nechce nechat zahanbit, protože ono zvládne naprosto vše.

A tak dítě sní papriku s pomazánkou a je pochváleno za to, že zvládlo „ten souboj, který vyžadoval spoustu odvahy a statečnosti“. Vždyť ta chapadla vypadají vážně děsivě, navíc je jich osm! V hlavě dítěte je tak „nechci jíst zeleninu“ nahrazeno „tohle zvládnu“ a to pouhou změnou designu jídla na talíři. Až se bojím domyslet, co svým designem ve skutečnosti sledují firmy jako Apple nebo Facebook. Děsivá chapadla!

Urinal Fly – aby podlaha nebyla pomočená

Druhý příklad bude trošku praktičtější. Muži na toaletách stojí u pisoárů před mnoha výzvami. Jsme od přírody soutěživí, takže jednou z disciplín může být „obsáhnout co největší plochu, aby ani kousek porcelánu nezůstal suchý“. Nebezpečnější variantou je pak „co nejblíže okrajům“ a vrcholným uměním je, pokud jste na toaletách sami, močení do pisoáru z co největší dálky. Bohužel důsledky takové soutěživosti zavání, a to mnohdy doslova, nižší úrovní hygieny na pánských veřejných toaletách.

Čelem se k tomuto problému postavil ekonom Aad Kieboom, který měl za úkol ušetřit peníze letišti Schiphol v Amsterdamu. A tak vymyslel tzv. Urinal Fly. Do pisoárů na pánských záchodech umístil obrázek malé mušky. Výsledek byl ohromující: „pomočení“ podlahy se snížilo o úctyhodných 80 procent. Zlepšení se tak dotklo samotných návštěvníků toalet i provozovatelů, kteří ušetřili výraznou část nákladů na údržbu pánských toalet.

Muži jsou poměrně jednoduché bytosti, není problém získat si jejich pozornost. O tom by mohly ženy dlouze vyprávět. Stačí zase zacílit na jejich ego a vymyslet mušku, pod kterou si pánové mohou vytvářet další identity. Partnerku či manželku, její milence nebo rodiče, nepříjemného šéfa či kolegu, movitého souseda a tak dál a tak dál. Svou „mušku“ si najde každý velice snadno. Pak stačí zamířit a „mušku“ pořádně pokropit. Prvně nožičky, pak křidélka, tělíčko a nakonec hezky opláchnout hlavičku. Muž pak vychází z toalety, aspoň z té na letišti v Amsterdamu, jako vítěz, s lehkým úsměvem na tváři a dokonale suchou obuví.

Pouhým umístěním obrázku mušky do pisoáru se, stejně jako v prvním příkladě, radikálně změní mentální model (močícího) uživatele. Zároveň se tak dosáhne dvojího praktického výsledku: čistějších toalet a úspory nákladů.

---

Tolik v rychlosti 2 příklady užitečného UX designu. Ať jsou letošní prázdniny rozpálené nejen sluncem, ale i dokonalými zážitky. Ať máme UX, co hrdlo ráčí a rozpočet unese!