Warning: Undefined array key "url" in /www/doc/www.hormart.cz/www/wp-content/plugins/seo-by-rank-math/includes/modules/schema/snippets/class-author.php on line 41
Honza, Author at HorMart.cz

Autor: Honza

  • Pravidla efektivního marketingu

    Pravidla efektivního marketingu

    Investice do marketingu se musí vrátit

    Nejdříve musíme určit, kdo jsou vaši potenciální zákazníci, kde je najít a jak je nejlépe oslovit. Vaši cílovou skupinu pak přesvědčíme, aby se stali vašimi uživateli nebo platícími zákazníky. Zvolit placenou reklamu nebo dělat marketing zdarma, který stojí spoustu času?

    Poradíme vám, jak nejlépe investovat váš čas a peníze, ideálně tak, že se vám tato investice vrátí.

    marketing

    S placenou reklamou znáte cenu za zákazníka

    Placené reklamní kampaně PPC (např. AdWords) budou mít pro vás smysl, když cena za získaného návštěvníka, případně zákazníka, bude přiměřená zisku, který z něj generujete. Totéž platí o placené reklamě na Facebooku. V obou případech můžeme stopovat uživatele od kliknutí na reklamu až po nákup zboží, registraci uživatele nebo přihlášení k odběru novinek.

    Sociální sítě jsou módní, ale lidé se na nich spíše baví

    Sociální sítě mohou být také vhodným nástrojem pro propagaci vašich výrobků a služeb. Ať už jde o Facebook nebo Instagram či Tiktok, kde lze s největším úspěchem propagovat zajímavý vizuální obsah. Cílem je vždy přivádět návštěvníky na web (do vaší aplikace apod.) a zde je motivovat k akci.

    Tradiční email přináší opakované prodeje

    Pokud máte databázi svých uživatelů, oslovte je emailovým zpravodajem. Míra konverze, kdy oslovený uživatel nakoupí nebo provede požadovanou akci, bývá u emailových kampaní nadstandardní. Email je často opomíjený, ale velice efektivní komunikační a prodejní nástroj.

    Poradíme vám, jaké nástroje marketingu zvolit

    Jakou cestou se vydat? Na začátku byste měli vědět, jaký je zisk, který dokážete při vašem podnikání vygenerovat z 1 zákazníka. Výhodnost každého marketingového nástroje dokážeme přesně změřit, takže budete znát cenu za získání zákazníka. Z toho nám vyjde, jak nejlépe investovat vaše finance.

  • User Experience aneb jak UX vidím já

    User Experience aneb jak UX vidím já

    Web je plný buzzu a tak se ze všestranných tvůrců webu stávají specialisté – javascript ninjové, informační architekti, interakční designeři a ponejvíce asi user experience experti. Proč? Nálepka user experience, ideálně prezentovaná zkratkou UX, je docela vágní a přitom se dá docela dobře prodat.

    Každopádně UX je tady a my, tvůrci webů, musíme dyzajnovat zážitky. Není to žádná prdel. Poslední dobou mě zaujaly 2 příklady dokonale nadesignovaného uživatelského prožitku.

    „Fuj, to nebudu jíst!“

    Každý rodič musí akceptovat fakt, že malé dítě je velice konzervativní co se jídelníčku týká. Nerado přijímá změny, nerado zkouší nové a neznámé chutě. Vystačí si s kuřecím řízkem, dětskou šunkou, suchým rohlíkem, polévkou s písmenky a vším, co obsahuje velké množství bílého cukru. Což je nutričně nic moc. Zelenina je přirozeně jedním z největších nepřítelů většiny rozumných dětí. Jenže, co když se zelenina promění v neskutečnou mořskou příšeru a dítě je vyzváno na nelítostný souboj o přežití? Je to výzva pro dětské ego, které se nechce nechat zahanbit, protože ono zvládne naprosto vše.

    garden octopus1

    A tak dítě sní papriku s pomazánkou a je pochváleno za to, že zvládlo „ten souboj, který vyžadoval spoustu odvahy a statečnosti“. Vždyť ta chapadla vypadají vážně děsivě, navíc je jich osm! V hlavě dítěte je tak „nechci jíst zeleninu“ nahrazeno „tohle zvládnu“ a to pouhou změnou designu jídla na talíři. Až se bojím domyslet, co svým designem ve skutečnosti sledují firmy jako Apple nebo Facebook. Děsivá chapadla!

    Urinal Fly – aby podlaha nebyla pomočená

    Druhý příklad bude trošku praktičtější. Muži na toaletách stojí u pisoárů před mnoha výzvami. Jsme od přírody soutěživí, takže jednou z disciplín může být „obsáhnout co největší plochu, aby ani kousek porcelánu nezůstal suchý“. Nebezpečnější variantou je pak „co nejblíže okrajům“ a vrcholným uměním je, pokud jste na toaletách sami, močení do pisoáru z co největší dálky. Bohužel důsledky takové soutěživosti zavání, a to mnohdy doslova, nižší úrovní hygieny na pánských veřejných toaletách.

    Čelem se k tomuto problému postavil ekonom Aad Kieboom, který měl za úkol ušetřit peníze letišti Schiphol v Amsterdamu. A tak vymyslel tzv. Urinal Fly. Do pisoárů na pánských záchodech umístil obrázek malé mušky. Výsledek byl ohromující: „pomočení“ podlahy se snížilo o úctyhodných 80 procent. Zlepšení se tak dotklo samotných návštěvníků toalet i provozovatelů, kteří ušetřili výraznou část nákladů na údržbu pánských toalet.

    Muži jsou poměrně jednoduché bytosti, není problém získat si jejich pozornost. O tom by mohly ženy dlouze vyprávět. Stačí zase zacílit na jejich ego a vymyslet mušku, pod kterou si pánové mohou vytvářet další identity. Partnerku či manželku, její milence nebo rodiče, nepříjemného šéfa či kolegu, movitého souseda a tak dál a tak dál. Svou „mušku“ si najde každý velice snadno. Pak stačí zamířit a „mušku“ pořádně pokropit. Prvně nožičky, pak křidélka, tělíčko a nakonec hezky opláchnout hlavičku. Muž pak vychází z toalety, aspoň z té na letišti v Amsterdamu, jako vítěz, s lehkým úsměvem na tváři a dokonale suchou obuví.

    Pouhým umístěním obrázku mušky do pisoáru se, stejně jako v prvním příkladě, radikálně změní mentální model (močícího) uživatele. Zároveň se tak dosáhne dvojího praktického výsledku: čistějších toalet a úspory nákladů.

    Tolik v rychlosti 2 příklady užitečného UX designu. Ať jsou letošní prázdniny rozpálené nejen sluncem, ale i dokonalými zážitky. Ať máme UX, co hrdlo ráčí a rozpočet unese!

  • Jak vytvořit webové stránky

    Webové stránky jsou dnes nedílnou součástí marketingu každé firmy. První se objevily na internetu v polovině 90. let minulého století. Za tu dobu se ve tvorbě stránek vytvořila řada ověřených standardů, takže dnes už provozovatelé webů nemusí tápat ve tmě a vymýšlet “originální” řešení.

    Do It Yourself nebo najmout odborníka?

    Web si dnes můžete vyrobit – naklikat sami, stačí využít některý z populárních tzv. website builderů. Na globálním trhu zkuste třeba Wix nebo Squarespace, v češtině jsou pak dostupné služby Webnode nebo eStránky, pokud chcete elektronický obchod, tak nejvíce uživatelů přitáhl Shoptet.

    Všechna tato řešení fungují podobně, většinou je můžete využít zdarma se základní sadou funkčnosti, za plnou verzi služby nebudete platit nic předem, jen průběžně měsíční či roční pronájem. Cena za rok se bude pohybovat v řádu jednotek tisíců korun. Nemusíte se starat o provozní či technické detaily, jen si vesele vytváříte webové stránky nebo vlastní eshop. Řešení jsou snadno přístupná přes webový prohlížeč, vždy ale mají omezení v možnostech přizpůsobení webových stránek vašim představám a potřebám, ať už jde o vzhled nebo funkčnost.

    Odborník – expert na weby či přímo agentura, která se tvorbou webů a eshopu zabývá, přichází na řadu, když potřebujete něco více, než jen klikat web v prohlížeči. Požadujete speciální funkčnost, integraci s vlastními firemními systémy, eshop na míru atd. Cena za vytvoření funkčního menšího webu se bude pohybovat v desítkách tisíc korun, za větší weby pak dáte pětimístnou sumu. Rozpočty velkých webových projektů se počítají v milionech korun, ale to nebude zřejmě na začátek náš případ.

    UX, SEO, PPC a další zkratky

    Celá oblast tvorby webu se za poslední 2 dekády proměnila k nepoznání a to hlavně díky vývoji technologií. Stejně tak šíře znalostí, která je potřebná k vytvoření webu na míru, je dnes velice těžko obsáhnutelná jedním člověkem. Web vám udělá grafik – bude hezký, ale zřejmě nebude funkční, programátor vám taky udělá web – bude technicky propracovaný až velice těžko použitelný.

    Takže si můžete najmout experta na User Experience (UX), který učiní váš web user-friendly, čili uživatelsky příjemným, a funkčním. Můžete také využít odborníky na uživatelský výzkum, kteří vám přesně řeknou, pro koho web máte dělat a jak tyto cílové skupiny efektivně oslovit, tedy aspoň teoreticky na papíře. K webu si pak můžete dokoupit další odborníky, třeba na SEO (optimalizace pro vyhledávače), PPC (internetovou reklamu), sociální sítě a další.

    Pro zadavatele webu bez předchozích zkušeností s tvorbou stránek je, logicky, téměř nemožné se v tomto chaosu vyznat. Je tedy dobré dívat se na reference, ukázky prací a zkušenosti jiných firem s lidmi, kteří vám mohou s webem pomoci a nebudou jen prodávat své služby, bez potřebných zkušeností a znalosti kontextu.

    Cíle webu a cílové skupiny

    Ve všech případech musí mít váš web nějaký cíl. Nejčastěji web představuje daný projekt, výrobek či službu. Na webu pak budete sbírat poptávky, typicky prostřednictvím webového formuláře, který zájemce o vaše produkty či služby vyplní a odešle. Druhou skupinou webů jsou eshopy, kde své produkty rovnou prodáváte. Mimochodem věděli jste, že Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem eshopů na hlavu (více na Ceska-ecommerce.cz)?

    Pokud tedy známe cíl webu, je dobré také vědět, koho chceme oslovit. Musíme si definovat cílové skupiny webu a stránky, resp. obsah webu jim přizpůsobit. Měli bychom znát potřeby a problémy, které naše cílová skupina řeší a se kterými jim umíme pomoci.

    Informační architektura a navigace

    Obsah, který se bude na webu nacházet, musí být organizován. O to by se měla postarat informační architektura, která udává, co vše na webu bude, jak budou mezi sebou informace propojeny, jaké informace budou prioritní a jaké budou plnit spíše podpůrnou úlohu. Dobré je promyslet také tzv. konverzní cesty, tedy pořadí stránek, po kterých by měl uživatel jít, aby provedl cílovou konverzi, např. odeslání poptávkového formuláře nebo nákup zboží. Jednotlivé kroky konverzní cesty pak v reálném chodu ladíme s cílem zvýšit konverzní poměr každého kroku i celé cesty.

    Z návrhu informační architektury pak vychází navigace webu, což je typicky horizontální seznam nejdůležitějších odkazů na webu umístěný v hlavičce webu a opakující se ve stejném provedení na všech stránkách webu. Speciální či významově sekundární menu se pak často umísťují do zápatí webu, kde slouží jako záchytný bod pro uživatele, kteří prošli celou stránkou až úplně dolů. Hlavní menu nahoře je zásadní prvek webu, který určuje, jak rychle uživatelé najdou to, co na webu hledají. Dobře navržené menu je výhra – ušetří uživatelům spoustu času, naopak nepromyšlené menu přispívá k tomu, že uživatelé váš web rychle opustí.

    Obsah – texty a obrázky

    Informace – především texty na webu musí být hutné, tedy stručné, jasné a výstižné. S tím vám pomůže copywriter, pokud neumíte takové texty napsat sami. Každopádně se říká, že “content is king”, takže vlastnímu obsahu webu je vhodné věnovat maximální pozornost. Nezkušení tvůrci webu na toto často zapomínají a kladou důraz na zcela nepodstatné vizuální detaily jako např. vyladění odstínů barev nebo zaoblení tlačítek.

    Pokud umisťujete na web obrázky, tak dnes jsou fotky z fotobank dávno out. Prostě nikdo tak bílý chrup nemá a navíc většinou u stolu během pracovní schůzky nesedí zástupci 5 různých etnik. Lepší je ukázat tváře lidí, kteří ve firmě skutečně pracují, případně na webu zobrazit výrobky či produkty tak, aby si o nich potenciální zákazník udělal představu, jak vypadají. Klíčovým slovem jsou zde autenticita, transparentnost a důvěra, kterou se snažíte vyvolat či budovat.

    Technologie aneb na čem webové stránky běží

    Webové stránky či elektronický obchod je vždy jen část řešení a to ta, kterou vidí návštěvník stránek. Druhá část bývá přístupná provozovateli stránek nebo obchodu, který může po přihlášení stránky spravovat v administračním rozhraní. Stránky anebo produkty v případě eshopu může pohodlně editovat, přidávat a mazat, bez znalosti programování. Toto vše provozovatelům stránek a eshopů poskytuje redakční systém (CMS – Content Management System), který je skrytý za většinou stránek.

    Nejužívanějším redakčním systémem je WordPress, který je dostupný zdarma a navíc je jednoduše použitelný. Podle tvůrců WordPressu tento systém pohání 34 % webů na globálním internetu, od malých blogů až po velké zpravodajské portály a velké elektronické obchody.

    A opravdu webové stránky na WordPressu lze vytvořit za několik málo hodin, pokud se spokojíte s nějakým z již hotových a zdarma dostupných vzhledů webu. V tomto případě je jedinou investicí váš čas. Na druhou stranu lze na WordPressu postavit sofistikovaný firemní web s mnoha funkcemi a vzhledem i funkcemi na míru dělanými pro konkrétního zákazníka. Bude ale třeba mít v týmu kodéry front-endu a vývojáře back-endu, případně další odborníky, spolu s rozpočtem v řádu desítek u menších webů a až stovek tisíc korun u větších webů.

    Pokud si najmete agenturu, která vám web vytvoří, je možné, že vám postaví web právě na WordPressu nebo jiném zdarma dostupném redakčním systému. V mnoha případech tak lze ušetřit nemálo času, potažmo peněz. Druhou variantou je, že agentura nabízí vlastní redakční systém, na kterém tvoří a provozuje weby svých zákazníků. Pro zákazníka je zde prvotním nákladem pořízení takového redakčního systému, proto je dobré si ověřit, že nabízený systém bude odpovídat všem vašim požadavkům a potřebám.

    Doména a hosting

    Doména, pod kterou vás uživatelé a potenciální zákazníci na internetu najdou, je velmi důležitá. Měla by být jednoduše zapamatovatelná, snadno vyslovitelná a čím kratší, tím lepší. Bohužel atraktivní domény, ať už s populární koncovkou “com” nebo domácí “cz”, jsou už dávno obsazené a koupě takových domén vyjde poměrně draho. Lze se uchýlit k alternativním koncovkám jako třeba “eu” nebo “info”, “biz” a dalším. Cena registrace a roční údržby domény vyjde většinou na pár set korun ročně.

    Hosting je pronájem místa na serveru, kde budou stránky či elektronický obchod umístěné. Je to nezbytnost, za kterou zaplatíte v základní verzi do 1000 Kč za rok. Takový hosting je vhodný pro nenáročné stránky s menší návštěvností. Pro firemní stránky s hojnou návštěvností, pro kritické firemní aplikace nebo elektronický obchod, který musí vydělávat, se hodí vlastní virtuální nebo managed server. Za takový typ hostingu zaplatíte pár set korun až nižší tisíce korun měsíčně.

    Kvalitní hosting na výkonném serveru s dostatečnou konektivitou do internetu je předpokladem toho, že se vaše stránky budou rychle načítat. Mimochodem, rychlost načítání stránek je jedním z důležitých faktorů uživatelské přívětivosti a navíc rychle se načítající stránky mají u vyhledávačů přednost před těmi, které se načítají pomaleji.

    Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. cloudové služby, které využijete, pokud provozujete velké a náročné nebo hodně specifické webové projekty. Nejpopulárnější jsou webové služby Amazonu pod značkou Amazon Web Services, cloudové služby Googlu nebo Azure od Microsoftu.

    Tip: změřte si rychlost svého webu:

    Měříme webové stránky

    Web nebo eshop vám jedou a co teď? Je dobré vědět, jestli to funguje. Komplexní zpětnou vazbu vám dá služba Google Analytics, kterou si může zdarma nainstalovat na svůj web každý provozovatel stránek. Dozvíte se následující:

    • počet návštěvníků
    • počet shlédnutých stránek
    • tzv. bounce rate – podíl návštěv, kdy uživatel odchází po shlédnutí jediné stránky
    • bližší informace o návštěvnících (věk, pohlaví, mobilní přístupy atd.)
    • zdroje návštěvnosti – odkud návštěvníci na vaše stránky přichází
    • efektivitu vašich reklamních kampaní
    • chování návštěvníků, např. které stránky navštěvují nejčastěji
    • míru konverzí, např. počet odeslaných poptávkových formulářů z webu
    • detailní výsledky elektronického obchodu – obrat, počet objednávek, nejoblíbenější kategorie, nejprodávanější zboží a další

    Užitečnou zpětnou vazbu mohou dát také tzv. heatmapy. Teplotní mapy ukazují, na která místa návštěvníci stránek nejčastěji klikají. Můžete tak například odhalit, které odkazy či stránky, z vašeho pohledu důležité, jsou návštěvníky opomíjené. Anebo naopak zjistíte, že návštěvníci klikají na místa, kde není žádný odkaz či tlačítko, takže takový design bude pro uživatele matoucí či zavádějící. Lze tak odhalit chyby v navigaci, na úvodní či produktové stránce, ve formulářích nebo kdekoliv jinde.

    Na co si dát pozor

    Neexistující zadání

    Zadavatel webu chce web nebo elektronický obchod, ale má spíše mlhavou představu o tom, co požaduje. Nemá potřebné znalosti k tomu, aby sestavil zadání pro funkční a efektivní web. Výsledkem je pak velice často situace, kdy dodavatel web vytvoří, ale funkčností neodpovídá přesně tomu, co zákazník potřebuje.

    S vytvořením webu práce končí

    Ze začátku vypadá vše báječně, web či eshop zákazníka je na světě. Bohužel ze strany zákazníka zde veškeré úsilí končí s domněnkou, že teď už půjde vše samo. Opak je ale pravdou. Web je živý organismus a je potřeba mu věnovat patřičnou péči. Po dokončení webu je dobré pracovat jak s obsahem, tak s funkcemi. Pravidelně aktualizovaný web dává návštěvníkům důvod se na vaše stránky vracet. Pokud jde o funkce webu, ty je dobré rozvíjet na základě zpětné vazby od návštěvníků nebo podle čísel ze statistik návštěvnosti Google Analytics a heatmap. Investovat do webu bez toho, že s ním budete dále pracovat, jsou většinou vyhozené peníze.

    Vendor lock-in

    Jde o situaci, kdy dodavatel webu ovládá svého zákazníka. Většinou prodává vlastní redakční systém na svém hostingu, zákazník nemá vůbec přístup na server, celé řešení si de facto jen pronajímá. Veškerý obsah je velice těžko exportovatelný – přenositelný, takže v případě nespokojenosti zákazníka je pro něj velice obtížné od takového dodavatele odejít.

    Tip na závěr: jak navrhnout a vytvořit webové stránky, aby nad nimi vaši uživatelé neplakali a nerozčilovali se? Podívejte se na seznam článků o User Experience od těch nejpovolanějších.

    Vzděláním informatik, více než 20letou praxí tvůrce webů a webových služeb. Pomůžu vám s následujícím:

    • Specifikace požadavků na tvorbu webu, např. pro výběrové řízení
    • Audit stávajících webových stránek, např. z pohledu použitelnosti (User Experience) nebo rychlosti načítání stránek
    • Optimalizace stránek na základě auditu, cílem např. zvýšení konverzí nebo rychlejší stránky
    • Kompletní tvorba webových stránek nebo elektronického obchodu (na systému WordPress)

  • Facebook ve službách eStránek aneb jak získat hodnotné návštěvníky

    Dnešním ryze praktických textem volně navazuji na předchozí článek Lesk a bída sociálních sítí v Česku, Facebooku zvlášť. Tvrdím v něm, že míra využití potenciálu sociálních sítí je u nás velice bídná. Ale abych jen nenaříkal, podívejme se, jak jsem navrhl propojení služby eStránky.cz s Facebookem a co to přineslo. (Pokračování textu…)

  • Lesk a bída sociálních sítí v Česku. Facebooku zvlášť.

    Sociální sítě si našly velice rychle cestu do našeho života. Obepnuly celou planetu, naši malou zemi nevyjímaje. Všem vévodí Facebook, je všudypřítomný, na jeho hřbetu rostou noví sociální ninjové a mágové s naleštěným tlačítkem Like na prsou. Míra využití skutečného potenciálu sociálních sítí je však u nás zatím velice bídná. (Pokračování textu…)

  • Mark Zuckerberg na f8: Pokud Vaši uživatelé nejsou na Facebooku, tak tam brzy budou.

    Před pár hodinami skončila konference f8, na které Facebook představil vývojářům webových aplikací své novinky. Podle toho, co na konferenci zaznělo, se bude celý web pomalu a jistě barvit do modra.

    fb f8

    Celou konferenci bylo možné sledovat živě na http://apps.facebook.com/feightlive/, kde jsou nyní umístěny záznamy všech přednášek. Můžete se na přednášky podívat v původní podobě, pokud Vás zajímá pouze shrnutí, tak vřele doporučuji shrnutí od Roberta Scoble, který odkazuje na mnoho zdrojů a názorů reflektující novinky Facebook platformy.

    Můj názor

    Facebook nelze zastavit v tento moment, růst počtu uživatelů této sociální sítě je naprosto bezprecedentní, nadprůměrně roste především segment mobilních uživatelů. Kdokoliv, kdo má přístup na internet, dříve nebo později bude na Facebooku, protože to nebude jen další sociální síť, ale de facto otisk člověka do digitálního světa, ve kterém dnes žijeme. „Kdo není na Facebooku, jako by nebyl“ má po včerejšku zcela nový rozměr a zní ještě více pravdivěji než kdykoliv předtím.

    Internet má ve své DNA zabudovánu nezávislost a decentralizovanost. Nikdo není ředitelem ani majitelem či vládcem internetu. Často se v této souvislosti hovoří o firmě Google jako o Velkém bratrovi, který vše sleduje. Na scénu však vstupuje Facebook, který chce tuto hru od základu změnit. Průkopníci a zastánci tzv. otevřeného webu vidí v krocích Facebooku jednoznačnou hrozbu. Za pozornost stojí například včerejší živý přenos konference f8 přes Twitter, který zprostředkoval Kevin Marks, dříve jeden z „advokátů“ ne příliš úspěšné technologie Google Open Social.

    Mark Zuckerberg se úporně snaží, aby byl Facebook otevřenenou platformou, tedy svobodnou a bez omezení. Je ale jasné, že slovo „open“, které z jeho úst vychází, nemá se skutečnou otevřeností nic společného. Jde jen a pouze o další růst hodnoty privátní firmy a o realizaci až megalomanských plánů jejího zakladatele – vizionáře Marka Zuckerberga. Troufám si říct, že svými „budeme-vládnout-světu“ vizemi mu nemůže konkurovat ani Bill Gates v nejlepších letech Microsoftu.

    Co by měli dělat vývojáři a majitelé webů?

    Jít na http://developers.facebook.com a zvážit, jak nejlépe implementovat platformu Facebook do vlastních stránek či aplikace, ať už webové nebo mobilní. Kdo dřív příjde, ten dřív mele 🙂 Pokud jde o vlastní webové stránky, tak dnes již neexistuje populární Facebook Connect. Funkčnost je sice zachována, hlavní důraz je nyní kladen na zcela novou sadu API s názvem Graph API. Mimochodem toto API bylo vyrobeno talentovanými vývojáři z FriendFeedu, který vloni přešel pod křídla Facebooku. Aby byla implementace funkčnosti Facebooku co nejjednodušší, tak Facebook nově nabízí tzv. Social pluginy. Vložením jednoduchého kódu do svých stránek umožníte svým návštěvníkům propojit jejich Facebook profil s Vaším webem. Tímto způsobem vznikají propojení lidí, věcí, akcí a ostatních objektů. Celá tato pavučina má pokrýt web, kam jen dohlédneme. Výhody jsou jistě i na straně vývojářů a provozovatelů webů. Tím hlavním je to, že získají další uživatele prostřednictvím Facebooku, který plní roli hlásné trouby.

    Co by měli dělat normální uživatelé Facebooku?

    Nic. Nebo se maximálně mohou modlit, aby to neskončilo totalitním monopolem. Snad je Mark osvícený vůdce.

    P.S. Táákže .. if you really „Like“ this:

  • Web: nedělejte ze mě blbečka!

    Web 2.0 se nám trošku zvrhl. Proces je to nenápadný. Prvně začal růst Facebook. Nafukoval se, stále se nafukuje, všichni (akcionáři Facebooku) se bojí, že se přestane nafukovat. A tak se musí hledat stále noví uživatelé. Kde je ale pořád shánět?

    Dilbert.com

    Pak přišel Twitter a ukázal světu, jak jednoduše generovat uživatelský obsah. Prostě prdnete na stránku velký box s blikajícím kurzorem, pod to dáte tlačítko. Lidi jsou rádi, že se můžou konečně vykecat. Doma ani v práci vás nikdo neposlouchá, že jo. Twitter bere všechno, co mu padne do chřtánu. Vztahy jsou asymetrické, propojení lidí není třeba nijak autorizovat (na rozdíl od Facebooku), zprávy jsou defaultně veřejné. Databáze se plní, Twitter pod návalem uživatelů padá, pak zase vstává a jde dál. Přicházejí celebrity, které s sebou vlečou věrné a lačné davy, které se lehce a bez potíží dostanou přes ten velký box a jedno tlačítko. I malé dítě by se dostalo přes tohle jednoduchoučké UI.

    Facebook zbystřuje a s rychlostí sobě vlastní kopíruje úspěšný model Twitteru. Na www.facebook.com přibývá velký box, tlačítko a spousta plků pod tím. Má to vznešené jméno News Feed. Tohle vše pochopitelně až poté, co zhavarovala jednání o převzetí Twitteru. V sítích Facebooku tak končí aspoň nadějný FriendFeed, dílo ex-zaměstnanců Googlu a údajně ideová laboratoř pro inženýry Facebooku. Ano, „Likes“ a ostatní ovládací prvky Facebooku, na které se hodně a rádo kliká, pocházejí právě z dílny FriendFeedu. Nyní pracovníci FriendFeedu stále inovují, jen už sedí v kancelářích Facebooku. Dostali za to nějakých 20 milionů dolarů, tak proč ne nakonec.

    Facebook po faceliftingu á la Twitter rozjíždí další kolo. Fundingu (proboha nic proti ruskému kapitálu) i honu na další uživatele. Prý máme pozvat své rodiče, snad i prarodiče. Od čeho je rodina?! Jasně, na Facebooku jsou hlavně mladí lidé do 35 let. Berme je jako dealery, kteří naverbují starší generace, uživatelské rozhraní je už natolik infantilní, že zvládne i pamětníky Woodstocku. Má to jen jeden drobný háček: Mark Zuckerberg káže své „Privacy is over“. Tím chce říct, že cokoliv se stane na Facebooku, nezůstane pouze na Facebooku 🙂

    A tak sledujeme americké babičky (55+), jak chudinky táhnou růstovou křivku Facebooku vzhůru. Jak se jim přitom hřbety ohýbají! Dále sledujeme bezprecedentní růst na mezinárodním (slovníkem Facebooku „outside the U.S.“) trhu. Na Facebooku jsou všichni, tak je dobré tam být také. Ale proč? No to je otázka. Částečnou odpověď nabízí Zynga, raketově rostoucí vývojář jedné stupidní hry, kterou recykluje v mnoha různých převlecích. Ano, Farmville a ostatní hry z portfolia Zyngy jsou ten pravý důvod, proč být na Facebooku. Aspoň to dokazují statistiky: více než polovina lidí na Facebooku hraje hry, to je více než 200 mil. lidí. A opět vše není tak košer, jak to na první pohled může vypadat, viz. aféra Scamville.

    Výhled do budoucna vypadá následovně: růst může Facebook hlavně v Indii a Africe, Čína bude z tohoto pohledu asi trošku oříšek. V Indii má Facebook novou regionální kancelář, čímž získá levnou pracovní sílu a především lepší výchozí pozici k útoku na trh se stovkami milionů potenciálních uživatelů. Jasně, Indie je chudá země, proto jednou z hlavních iniciativ Facebooku bude důraz na mobilní verzi portálu. Totéž platí také o Africe, i tam se Facebook dostane nejsnáze přes mobil.

    Vše to do sebe zapadá, naprosto parádně. Ještě poznámku k mobilům. Taky sem tam občas děláte nějaký ten check-in? Myslím na Foursquare? A „starostujete“ někde? Co vodznáčky, cool co? 😉 .. že jim neplníte dobrovolně databázi? No pokud Vám „location“ nic neříká, tak nebuďte smutní. Zřejmě budete mít šanci za nějakou dobu i Facebooku, jak se v kuloárech proslýchá. „Location“ novinka by měla být údajně oznámena na dubnové konferenci f8. Už se těším, jak budu nosit na košili v létě odznáčky. Budu frajer .. Ty blbečku! 😉

    Dovětek: Hele, jasně, že vím, že Facebook, Twitter a pochopitelně hlavně Google jsou datové sklady, které o nás shromažďují informace, aby jich mohly využít pro svůj vlastní prospěch, resp. všespásný růst, kterým se zaštiťují. Jen bych ocenil, aby mě webové služby zásobovaly relevantním obsahem, který mi k něčemu bude. Zatím je tomu tak jen výjimečně.

  • Sociální sítě aneb jak je využít pro vaši značku

    Minulý týden jsem měl v Praze na konferenci o Webu 2.0 následující přednášku:

    Sociální sítě aneb jak je využít pro vaši značku

  • Pražský TechCruch Meetup aneb Thinking outside the box

    Že se v Praze uskuteční tento pátek TechCrunch Meetup, asi už všichni víte. Tyhle novinky u nás nejlépe pokrývá Pavel Neuman na svém blogu BuzzMag, kde se můžete dozvědět více o zákulisí akce z rozhovoru s Jackem DeNeutem, který setkání spoluorganizuje. Mimochodem, sám Jack akci sponzoruje z vlastní kapsy několika desítkami tisíc korun. Pivo platí Roman Staněk a jeho Good Data Corp.

    Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

    Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

    A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

    Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek 😉

    Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

    Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici 😉

  • Webhosting je mrtvý. Ať žije webhosting 2.0!

    Ze starého dobrého webhostingu, jak ho známe a jak ho většina českých poskytovatelů nabízí, se pomalu a jistě stává rozkládající se organismus, resp. průmysl. Jistě, není to vina oněch „poskytovatelů“, vždyť někteří z nich dokonce „virtualizují“ na našem malém domácím trhu! Za všechno můžou Amazon a teď i Google, to jsou ti holomci, co se do všeho .. angažují. Tedy aspoň v rámci hostingu.

    Google nedávno uvedl na trh svou hostingovou službu Google App Engine, což není nic jiného, než odezva na úspěch on-demand hostingu v podání Amazonu. Obě služby se dají popsat jako platformy pro provoz zákaznických aplikací, někdy se mluví o tzv. cloud hostingu. Jejich účtování probíhá tak, že zákazník platí pouze za spotřebovaný výpočetní výkon či uskutečněné datové přenosy (tedy model on-demand, o kterém zde už byla řeč). Zajímá-li Vás podrobné srovnání obou platforem, přečtěte si článek Comparing Amazon’s and Google’s Platform-as-a-Service (PaaS) Offerings od Diona Hinchcliffe.

    Malá otázka do pléna: chtěli byste provozovat svou webovou aplikaci na sdíleném hostingu, řekněme za 19 korun měsíčně, na přetíženém pět let starém serveru v garáži (rozuměj „serverovně“), která je uzamčená jedním visacím zámkem? Anebo budete spíše důvěřovat Amazonu či Googlu a jejich infrastruktuře, do které každá z firem investovala během let nemalé peníze a která zvládá obsluhovat požadavky milionů uživatelů z celého světa spolehlivě a s minimální odezvou?

    Kam tím vším mířím? Divte se, ale řeč je opět o Webu 2.0, tedy spíše o jeho základních principech. Propojte jednotlivé prvky systému (v tomto případě servery) do sítě (jakéhosi virtuálního clusteru), učiňte tuto síť globální a zajistěte lokální dostupnost služby (třeba pomocí content delivery network). Výsledný efekt takové služby (globální hostingové platformy) pak není prostým součtem výkonů jednotlivých serverů zapojených do sítě, tudíž nejde o pouhou kvantitativní změnu. Výsledná služba totiž přináší uživatelům zcela novou kvalitu, která je nesrovnatelná s .. například devatenáctikorunovým hostingem.

    Napadá mě analogie se službou del.icio.us, kterou používám pro sociální „záložkování“. Když si ukládám své oblíbené URL adresy v prohlížeči, je to v pořádku. Když používám del.icio.us (přidejte si mě :-), získám totéž a i něco navíc. Dozvím se, jaké další zajímavé články či užitečné informace stojí za přečtení, resp. pozornost. Jsou to ty, které si uložily mé spřátelené kontakty, tedy lidé, kteří se zajímají o podobné věci jako já a kterým po odborné stránce důvěřuji. Výše uvedenou novou kvalitou je zde přístup k filtrovanému toku odborných informací.

    A proto: není třeba diskutovat o tom, co je a co není Web 2.0. Je třeba inovovat. Ne pro inovaci samotnou, ale pro novou kvalitu, kterou ocení uživatelé v globálním měřítku. Jinak se v naší malé zemi rozloží nejen webhosteři, ale pomalu a jistě i ostatní poskytovatelé internetových služeb. Nechtějte to pak cítit! 😯

  • Krása sociálního softwaru tkví ve: word-of-mouse

    A frekvence „postování“ nových příspěvků nadále klesá. Ale stále to tu ještě žije. A já žiji poslední dobou sociálním softwarem. Nedávno jsem psal o projektu learnitlists.com, čas trávím ještě jedním projektem, jehož vývoj je trošku pomalejší, takže zatím bez odkazu. Oba projekty jsou celkem odlišné, přece však mají něco společného. Společným jmenovatelem je hlavně nutnost implementace sociálního aspektu (či jak to nazvat). Vezměme to ale postupně a trošku konkrétněji.

    Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

    Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

    Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

    Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

    Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra 🙂 Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

    Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

    A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

    Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg 😉

  • Desatero pro zdravé používání Facebooku

    Facebook. Fenomén posledního půlroku mého života. Fenomén roku 2007 v celém Silicon Valley. Fenomén nezadržitelného růstu jedné sociální sítě. Pro někoho budoucnost internetu a hrozba pro Google apod. U nás doma, v České republice, jsme opatrnější. Nevzrušujeme se tak rychle. Také se rádi necháme vést. Vím to. Proto jsem pro těch pár lidí, co u nás Facebook nebo jakoukoliv jinou sociální síť používá, stvořil následující desatero. Je pro Tebe, poutníče znavený!

    Důrazné varování pro všechny hledající:

    • Následující slova a rady jsou pouze odrazem mé vlastní, a tedy nepřenositelné, osobní zkušenosti. Jejich použití je na vlastní nebezpečí.
    • Každá rada odpovídá mým poměrně specifickým preferencím a potřebám, vaše budou zřejmě jiné a tudíž nelze garantovat, že má slova vám budou jakkoliv prospěšná.
    • Budou-li některá má slova příliš příkrá až kacířská, není to nedostatkem lásky, víry či porozumění. Je to spíše nedostatkem času a potřebou s ním efektivně hospodařit. Pravda je, jako vždy, ukryta za slovy.

    Desatero vychází z následujícího obrázku:

    News Feed Preferences

    Jde o pomůcku pro nastavení tzv. News Feedu (de facto homepage Facebooku), které je dostupné pro všechny uživatele na http://www.facebook.com/feed_prefs.php. Taháním jezdců nahoru dáváte systému najevo, že vás dané téma zajímá, táhnutím dolů vyjadřujete svůj nezájem. Zprávy jsou pak servírovány podle vašich preferencí, tedy s relativní vahou daných témat. Obrázek a fakta z něj vyplývající krásně demonstrují, jak a proč sám danou sociální síť využívám.

    Kdysi jsem psal, že člověk může ze sociálního síťování dost blbnout. Dnes Ti, příteli, nabízím pomocnou ruku. Chyť se a já Tě i Tvé blízké vyvedu z vašeho zajetí 🙂

    Příběh první – Události (ukazuj normálně)

    Co se kde děje, mě zajímá, ne moc, ne málo, tak akorát. V rámci domácího dění se tato funkce užívá velice málo, což je škoda. Facebook totiž disponuje propracovanou a komfortní správou událostí.

    Příběh druhý – Skupiny (ukazuj nejvíce)

    Ano, to chci. Zajímá mě maximálně, jak se kdo s kým shlukuje. Občas se pod členstvím ve skupinách na Facebooku rozumí prosté vyjádření zájmu o danou problematiku než nějaké konkrétní aktivity. Své skupiny si vybírám obezřetně, aby odpovídaly tomu, co chci, aby s mou osobou bylo spojeno. Nehlásím se do skupin, které mají primárně bavit nebo se věnují ptákovinám. Ukázkou budiž skupina DataPortability, kde se skutečně aktivně pracuje na společné věci. Nebojte se skupiny zakládat, viz. Web 2.0 Czech. Získáte přístup k podobně smýšlejícím poutníkům.

    Příběh třetí – Fotky (ukazuj nejméně)

    Sorry, ale nezajímá mě, jak vypadá váš dlouhosrstý jezevčík. Totálně kašlu na to, že jste minulý pátek trošku pokouřili a nadělali mobilem sto fotek. Že jste se tomu pět hodin smáli, chápu, ale dívat se na to nebudu. A žes udělal svou „novou“ digitální zrcadlovkou koupenou z druhé ruky nádherný snímek západu slunce nad Jadranem a žes to pak ještě totálně dopatlal ve Photoshopu, tak s tím vážně běž do p…

    Příběh čtvrtý – Poznámky (ukazuj více)

    Poznámky jsou takový malý blogovací deníček, do kterého je možné importovat RSS vlastního blogu. Většina mých kontaktů to tak taky používá. Jo, zajímá mě, co si myslíš. Pokud píšeš, tak neopisuj, co už bylo napsáno jinde. Nezvěstuj novinky, kterých má můj Google Reader plné zuby (např. „Breaking: Microsoft to acquire Yahoo. Really? How much?“). Nepřicházej s doslovnými překlady článků z TechCrunch, Mashable a spol. Přidej vlastní názor, ukaž, jak umíš pracovat s informacemi. Ukaž nadhled a zároveň smysl pro detail. Poděl se a vyvolej diskusi. Rád se jí zúčastním.

    Příběh pátý – Vztahy (ukazuj nejméně)

    „Bože, ona se na Tebe vykašlala? To snad né, co teď budeš dělat?“ Nebo: „Že je k Tobě chladný? Proč si myslíš, že Tě už nemiluje? Vždyť jsi taková .. kdybych byl já na jeho místě, tak ..“. Tak s tímhle na mě vážně nechoďte. Tím mě dnes nerozbrečíš.

    Příběh šestý – Přátelé (ukazuj nejvíce)

    A tak to je jiná. Mám zájem o nové přátele, hlavně o ty, kteří se zajímají o webové aplikace, Web 2.0, mikroformáty, přenositelnost dat, podnikání na internetu. Nechybí jim touha a odvaha, jsou schopni převádět myšlenky do reality. Jsou otevření a ochotní spolupracovat v rámci malých týmů, klidně i virtuálních. Pozor si však dávejte na lidi, co mají na různých sociálních sítích tisíce přátel. Markantní je tento trend na LinkedIn, osoby s nálepkami TopLinked, LIONs, 500+ networker apod. Kvantita nemůže být cílem, je překážkou. Jedině kvalita je to, co nás, milí hledající, zajímá.

    Výjimkou jsou tzv. influencers, kteří mají hodně přátel, ale stojí za to je sledovat. Co řeknou nebo napíšou, může naznačit budoucí trend a na daný trh má jednoznačně velký vliv. Typicky v mém seznamu Facebook kontaktů jde o duo Michael Arrington a Robert Scoble. Kdo že? Pěkně o nich nedávno napsal Miloš Čermák.

    Příběh sedmý – Vzkazy (ukazuj normálně)

    Jo, může být. Co kdo komu píše, může být zajímavé.

    Příběh osmý – Profily (ukazuj normálně)

    Dtto. Jak se kdo vyvíjí, i to může být užitečné vědět.

    Příběh devátý – Status (ukazuj méně)

    Co právě dělám? Sedím u počítače a píšu v textovém editoru text 🙂 Což jste možná tušili. Není to moc zajímavé, že? To nepotřebujete vědět. Ale jindy zase někdo napíše, co mě zaujme. Jako onehdá, když jeden můj kontakt, jehož analýzy a předpovědi ohledně Enterprise 2.0 hltám, napsal, že letí do Vídně na konferenci (je Američan, tak lítá). Tak jsem mu hned poslal mesydž, o jakou konferenci jde. On na to, že jde o uzavřenou akci jedné velké korporace. A tak teda nic. Kdyby ale šlo o neuzavřenou akci, mohl jsem skočit do auta a sjet 120 kilometrů na jih a užít si nějaké zajímavé neuzavřené akce 🙂

    Příběh poslední – Oznámení (ukazuj více)

    Sem většinou všichni dávají to, co je kde zaujalo. Nedávají to sem, oni to sem přímo „postují“. Zajímá mě to, je dobré vědět, co koho zajímá. Může to být společná věc.

    Slyšeli jste deset příběhů, snad jste moudřejší. A pokud ne, já asi nebudu tím, kdo vám ukáže cestu na druhý břeh 🙁

    P.S. Chtěl jsem tím vším jen říct, že Facebook je v současnosti použitelná aplikace – sociální software. Pro mě je důvodem použití jakási forma společné, odborné a pracovně zaměřené, inteligence (v širším smyslu slova), kterou společně tvoří mé kontakty (Friends) a zájmové skupiny (Groups). Poznámky (Notes) a oznámení (Posts) mi pak říkají, které přátele a skupiny stojí za to mít na seznamu. Uvedenou inteligenci využívám a zároveň ji spoluvytvářím.

  • Webhosting ve zpravodajství České televize ČT24. A co?

    A nic 🙂 Předevčírem, tj. v neděli, pozdě večer jsem napsal a rozeslal pravidelnou tiskovou zprávu o aktuální situaci na českém webhostingovém trhu. Pro snazší pochopení často píšu o pronájmu webového prostoru, aby bylo aspoň trošku jasné, o čem je řeč. No a včera zpracovala Česká televize můj text jako reportáž na stanici ČT24. Do studia pozvali Aleše Miklíka, šéfredaktora Lupy, aby dovysvětlil, co to ten webhosting ve skutečnosti je, k čemu je to dobré a tak.

    Záznam reportáže je k dispozici na webu ČT24 včetně videa (nenašel jsem způsob, jak ho sem „embedovat“). Ano, moji rodiče měli radost ze svého synka, to ale není v tento moment až tak důležité. Tím, jak bylo dané téma podáno, se mi jasně a opakovaně potvrzuje podstatnější fakt. A sice, že internet, web, e-maily a vše s tím související, nejsou pro běžného člověka ničím podstatným nebo nepostradatelným. Vlastně jde o okrajové téma.

    Takže zase musím dát za pravdu Janu Herzmannovi, šéfovi firmy Factum Invenio. Ten na konferenci Czech Internet Fórum řekl: „Myslíme si, že víme“. Měl tím na mysli obraz světa, který vidíme na obrazovce počítače. Je takový svět skutečný? A mě napadá další otázka: způsobí nástup služeb Webu 2.0 revoluci v užívání internetu do té míry, že internet nebude představovat nástroj, který nás odtrhuje od reality?

    Pokud ano, do konce letošní zimy bych to nečekal 😉 Nebo co myslíte vy?

  • Lidi, neblbněte s tím sociálním networkingem!

    Když je čehokoliv příliš, není to zdravé. A o zdraví jde především, to víme přece všichni. Tak třeba: víte, proč se rozešla Zuzana s Robertem? Protože Robert měl na Facebooku příliš mnoho Wall postů od jiných dívek. Zuzana se chtěla vyhnout veřejnému (rozuměj „social-networkingovému“) propírání jejich rozchodu, které by jistě následovalo poté, co by změnila svůj „Relationship“ status na „single“, a proto se rozhodla svůj účet na Facebooku zrušit. Ušetřila si četné Wall posty na svém profilu, kde by jí nadržení samečci nabízeli svou chápající náruč. Také by jistě nestíhala číst soucitné a utěšující „messages“ od ostatních kluků a holek. To poslední, o co by Zuzana stála, by byly četné „Hot or Not?“ žádosti.

    To, že Facebook si ponechal osobní informace o Zuzaně a jejích dřívějších aktivitách i po zrušení účtu, teď ponechme stranou. Podstatné je jedno: celý tento příběh mi přijde jaksi nezdravý. Není tohle už přece jen příliš? Ano nebo ne, ať si odpoví každý podle svého gusta. Čísla však mluví jasně. Říkají, že plných 64 procent amerických teenagerů vytváří obsah na internetu (zdroj: Pew Internet). Tito mladí lidé ženou svou konzumací on-line služeb všechny social networking weby vzhůru až do nebes. Navíc je jasné, že růst bude i nadále pokračovat. Může se zastavit v případě, že dnešní teenageři přestanou využívat social networking weby, jakmile dospějí. Což je velmi nepravděpodobné.

    Na stejné vlně se nese i reklama v sociálních sítích. Celosvětově má růst z loňských 1,2 miliardy dolarů na letošních 2,1 miliardy dolarů, které utratí inzerenti na social networking webech za on-line reklamu a související služby (zdroj: eMarketer). Roční nárůst tak činí 75%, v dalších letech má dynamika růstu klesat (až na 16% v roce 2011 s celkovými výdaji 4,1 miliardy dolarů). Z těchto peněz profituje především dvojice MySpace a Facebook. Z pohledu zdraví stojí určitě za zmínku diskuse ohledně valuace firmy Facebook. Je to oněch 15 miliard dolarů?

    Zajímavý je také příklad společnosti Slide, která vytváří widgety pro sociální sítě. Celosvětově má asi 150 milionů uživatelů, což je více než MySpace a Facebook dohromady. Většinou jsou aplikace firmy Slide, aspoň z mého čistě subjektivního pohledu, otřesné ptákoviny, které používají například Zuzana nebo Robert ke komunikaci se svými kamarády. I přesto je Slide jednoznačně úspěšnou společností. Včera byla zveřejněna informace o tom, že firma získala investici ve výši 50 milionů dolarů. To by odpovídalo celkové hodnotě firmy Slide ve výši 500 milionů dolarů. A všichni se zase ptají, zda-li je to číslo reálné a odpovídající skutečnosti.

    Mimochodem, víte, kdo stojí za firmou Slide? A za sítí Facebook? Jsou to jedni a titíž pánové, kteří dříve společně založili a pak úspěšně prodali za 1,5 miliardy dolarů platební systém PayPal. Dnes si nechávají říkat „PayPal mafie“. Že nás ale všechny pěkně zblbli tihle hoši! 😮 Příště se pokusím napsat návod, jak nezblbnout úplně.

    P.S Co vy? Taky někde sociálně blbnete? Kde nejraději?

  • Sociální sítě, sociální reklama, každý každému dealerem

    Přežili jsme to. Přejídání se, opakované doplňování zásob, vylučování/vyměšování a následně v lepším případě recyklace, v horším přeplněné kontejnery. Další z řady hyper-svátků jsou za námi. Svatou Trojicí jsou v tomto případě spotřeba, prodej a reklama. Ta posledně jmenovaná z nás činí vskutku mučedníky – dealery chycené do sociálních sítí.

    Ale nechme mluvit na chvíli fakta. Forrester Research zjistil, že naše nákupní chování se nejvíce řídí názory přátel a známých, kteří daný výrobek nebo službu použili. Týká se to prý plných 83% spotřebitelů. Například tři čtvrtiny lidí dají na odbornou recenzi výrobku či služby v novinách, časopisu nebo televizi. Graf obsahuje i další položky a rozhodně přináší zajímavé informace.

    Zřejmě tenhle obrázek viděli také pracovníci zodpovědní za rozvoj sociálních sítí MySpace a Facebook. Obě firmy totiž před nedávnem spustili vlastní reklamní služby. V dobách Googlu a Yahoo platilo, že on-line reklama byla cílená podle klíčových slov. Tyhle časy jsou ale dávno pryč. Dnes je možné cílit reklamu na konkrétního uživatele, na jeho konkrétní profil obsahující tužby a přání uživatele. V prvním případě se reklamní sdělení šíří od dodavatele přímo k potencionálnímu uživateli. Druhým a pokročilejším způsobem je metoda, kterou praktikuje Facebook. Informace se šíří mezi uživateli bez toho, že by do předávání reklamního sdělení vstupoval prodejce. K šíření reklamy se používá tzv. sociální graf reprezentující vztahy uživatele s ostatními „přáteli“ v sociální síti. Tak je zaručeno, že uživatel dá této informaci patřičnou váhu a že ji přijme s větší důvěrou. Ve svém důsledku to znamená, že každý bude každému bratrem či sestrou – dealerem.

    Co si tak dát jeden příklad? Jistě, proč ne 🙂 Řekněme, že mám nějaký výrobek, o kterém vím, že by ho mohly s vysokou pravděpodobností chtít mladší vysokoškolsky vzdělané ženy z Velké Británie, zvlášť pak ty, které promovaly na univerzitě v Cambridgi. Co takhle tradiční pamětní šátek v růžovém provedení pro mladé absolventky! Všechny ženy a dívky mezi 21. a 40. rokem po něm jen prahnou! Otevřeme www.facebook.com, vyrobíme stránku s naším produktem. To zabere v základu tak 10 minut, pokud si s tím budeme hrát, tak počítejme raději s hodinkou. Najedeme do sekce Social Ad a tam si to všechno pěkně naklikáme:

    Klikněte pro větší obrázek

    Hned vidíme, že můžeme oslovit 8 560 žen a dívek. Vytvoříme reklamu, stanovíme si, kolik hodláme utratit za reklamu (je možné platit za kliknutí nebo shlédnutí), a jsme hotoví 🙂 K dispozici máme pochopitelně statistiky a detailní demografická data.

    Co z toho všeho plyne? Že je to pořádný zmatek. Uživatel poskytuje data o své osobě, jiní jich využívají k tomu, aby na nich vydělali. Kdo vlastní data v sociálních sítích? Jsou to uživatelé? Asi ano. Ale nemají nad nimi skoro žádnou kontrolu. Tu má třeba Facebook. Lidi na něj začínají nadávat, že jen nasává data dovnitř a že nic nepustí ven:

    Bude řešením projekt DataPortability, který využívá mimo jiné APML, OpenID a mikroformáty? A co Google se svou API sadou OpenSocial, která přichází poměrně pozdě? Těžko říct. O tom ale asi až jindy. Teď si jdu dát pracky a vanilkové rohlíčky, co ještě zbyly 😉

  • Máte odporné webové stránky? Vydělejte na nich!

    Ano, je to možné, i když se tomu nechce věřit. Může za to anglický webhoster Easyspace, který nedávno vyhlásil soutěž o nejodpudivější webové stránky. Vítěz soutěže získá kompletně nový web v hodnotě 3 000 liber. Další detaily ohledně soutěže získáte na uvedené URL adrese, přihlášky je nutné odeslat do 31. prosince 2007. Podle mě jde o celkem originální marketingový počin, což se u webhosterů často nevidí, a stejně tak zajímavou možnost výhry.

    Jaké další zprávy z webhostingového světa mě zaujaly? Předně rozšíření nabídky on-demand hostingových služeb amerického Amazonu, o kterých zde již byla řeč. V rámci Amazon Web Services (AWS) je nyní možné využívat i databázi nazvanou SimpleDB. Jde o „webovou službu pro dotazování se nad strukturovanými daty v reálném čase“, tolik aspoň téměř doslovný překlad z webu AWS. Služba úzce spolupracuje s příbuznými webovými službami Amazonu S3 a EC2. Principy práce s databází jsou velice podobné ostatním webovým službám Amazonu. Také účtování je obdobné. Platí se za procesorový čas (14 centů za hodinu), datové přenosy (od 10 centů za 1 GB) a úložný prostor (1,50 dolarů za 1 GB měsíčně).
    Doplněno: Ani Intel nechce, aby mu ujel vlak on-demand hostingu. Prostřednictvím své investiční firmy Intel Capital kupuje část společnosti Nirvanix, která je přímým konkurentem webových služeb Amazonu.

    Taky jsem už psal, že hostuji u firmy Mosso. V neveřejném diskusním fóru, kam mohou přispívat pouze platící zákazníci, jsem objevil poučnou diskusi o škálovatelnosti webhostingových služeb. Jeden zákazník se svěřil, že na jejich webu očekávají nápor uživatelů. Prý poběží reklama na jejich web v televizi, on-line reklamu mají zajištěnou přes Yahoo a MSN, u obou portálů hned na úvodní stránce. Nápor uživatelů by prý měla zvládat hlavně tzv. „landing page“. Ta by měla být hostovaná na clusteru u Mossa, obrázky na této přistávací stránce ale budou dodávány přes CDN firmy Akamai. Návštěvnost by měla teoreticky dosáhnout během několikahodinové špičky cca 80 000 návštěvníků za hodinu.

    No a co na to Mosso? Údajně během několika málo hodin absolvoval provozovatel zmíněných stránek telefonickou konferenci se dvěma administrátory firmy Mosso. Ti, aby zajistili hladký průběh reklamní kampaně zákazníka, dočasně přemístili jeho web na méně vytížený cluster. Navíc osobně dohlíželi na aktuální vytížení daného clusteru. V diskusi také zazněla zajímavá rada: hostovat web paralelně ještě na záložním systému u jiného poskytovatele s tím, že by se v případě potřeby jen přesměrovala doména na jinou IP adresu (u DNS se použije minimální doba TTL). Tolik tedy krátce o hostingu, požadavcích na něj kladených a schopnosti i ochotě těmto požadavkům vyhovět.

    Mimochodem, které stránky byste nominovali do soutěže o nejhnusnější prezentaci? 😉

  • Sledujete statistiky návštěvnosti vašeho kamenného obchodu?

    Ať už jde o grafické statistiky návštěvnosti, jako například Google Analytics, nebo jen o „surové“ logy ze serveru, pokaždé se díky těmto pomůckám dostávají k provozovatelům webových prezentací cenné informace o návštěvnících stránek. Zpětná vazba je vždy poučením a její analýza může, resp. měla by, vést ke zkvalitňování webového obsahu, jeho snadné dosažitelnosti a použitelnosti a tím pádem ke zlepšování webových služeb. Internet se tak postupně stává uživatelsky příjemnějším prostředím. Jedním ze základních předpokladů takového pokroku je pak skutečnost, že každý uživatel internetu po sobě zanechává ve virtuálním světe nesmazatelné digitální stopy. Je takový koncept možné přenést i do reálného světa?

    Ano, je to v zásadě možné. Na serveru TechCrunch jsem dnes narazil na zmínku o britské společnosti Path Intelligence, která dokáže monitorovat pohyb zákazníků po obchodě nebo klidně i v celém nákupním centru. To se může hodit, zvláště teď před Vánocemi, kdy se masy konzumentů valí do hypermarketů a nákupních zón jako hejna lačných kobylek. Jak to tedy udělat, aby měl obchodník kobylky řádně pod kontrolou? Předpokládá se, že (skoro) každá kobylka má u sebe mobilní telefon. Ten v pravidelných intervalech vysílá signál základové stanici, aby mu nahlásil svou polohu. Toho využívá systém Path Intelligence, který signál zachycuje a vypočítává z něj polohu zákazníka – kobylky s přesností na 1 metr. Jde tedy o anonymní sledování kobylek, kobylky se nemusí bát, že by bylo narušeno jejich soukromí. Výstupem jsou on-line reporty, které ukazují, kde trávily kobylky nejvíce času, která místa v obchodě byla nejčastěji (nebo nejdéle) navštěvovaná apod. Demo je možné vidět na webu Path Intelligence.

    Z pohledu technologického vyvstává několik otázek. Třeba to, jestli je služba schopna lokalizovat i výšku, ve které se kobylka nachází, nebo funguje jen v módu 2D. Sedí kobylka na dámském spodním prádle v butiku v prvním patře nebo se láduje zbytky jídla z fast-foofu v černém igelitovém pytli pod butikem v přízemí? Jak často vysílá mobil onen „ping“ na základnu? Dostatečně rychle na to, aby zachytil čilý pohyb kobylky? A z jiného soudku: nebylo by možné u vstupu do obchodu požádat kobylku, aby si dala na končetinu náramek s tzv. tracking cookie, která by lépe spolupracovala s monitorovacím systémem?

    Mě osobně ale mnohem více zaujal fakt, že v tomto případě se reálný svět inspiruje modelem funkčním ve virtuálním světě. Většinou je tomu totiž naopak, internet spíše přebírá modely zaběhnuté v reálném světě. Znáte nějaké další modely ze světa internetu, které by se s úspěchem uplatnily v reálném světě?

  • Small business idea v dobách Webu 2.0

    Minulý týden jsem měl krátkou prezentaci na semináři „Od aplikovaného ICT výzkumu k podnikatelské příležitosti“, který byl součástí evropského projektu Gate2Start. Prezentace (vložená níže) se týkala nápadu, jak (=kým, když nejsou lidi) vytvořit zajímavý internetový projekt v době Webu 2.0. Nešlo ani tak o konkrétní business plán jako spíše o „framework“, v jehož rámci je možné realizovat případný business plán.

    Klíčovou otázkou, kterou jsem chtěl vyřešit (nebo se o to aspoň pokusit), bylo to, jak přimět vývojáře webových aplikací, aby je můj nápad „chytl“ a aby „šli do toho“. Druhým zásadním problémem bylo navrhnout celou spolupráci tak, aby míra osobní účasti všech členů týmu (tedy motivace) byla co možná největší. Jestli se mi povedlo zmíněné problémy vyřešit? Nevím. Na semináři reagovalo na mou prezentaci několik účastníků a jejich reakce byly velice rozporuplné, od „velice zajímavé“ 🙂 až po „tak takhle bych to teda nedělal“ 🙁

    Co si myslíte vy? Je idea realizovatelná a životaschopná? Kde vidíte klady a slabiny mého návrhu?

  • On-demand hosting přichází z Ameriky do Evropy

    V září jsem psal o novém trendu ve světě hostingu, o on-demand hostingu. Za posledních pár týdnů se v této oblasti vyskytlo několik novinek a informací, které stojí za pozornost a které mohou napovědět, jak se bude celý hostingový průmysl vyvíjet.

    Firma Research and Markets, která se zabývá průzkumy trhu, publikovala zprávu „On-Demand Offerings Driving US Hosting Revenues“. V materiálu lze najít následující zjištění, která se týkají trhu ve Spojených státech:

    • Rostou výdaje na aplikační hosting (CMS, CRM, ERP apod.), tento trend má pokračovat až do roku 2011.
    • Aplikační hosting by měl tvořit dvě třetiny celkových tržeb za hosting v roce 2011.
    • Nabídka on-demand hostingu na americkém trhu je hnací silou pro růst tržeb poskytovatelů hostingových služeb.
    • Poptávka po on-demand hostingu se má zvyšovat i v následujících dvou letech.

    V předchozím příspěvku jsem psal, že hlavním hráčem v oblasti on-demand hostingu je americký Amazon se svou službou Amazon Web Services (AWS). Evropa dosud klidně podřimovala na on-demand polštářku. Teď se ale probudila skotská hostingová firma XCalibre Communications a spustila službu FlexiScale. Služba je velice podobná produktu Amazonu, na rozdíl od něj ale podporuje také Windows technologie. FlexiScale navíc nabízí již od začátku spuštění služby SLA, což právě Amazon dlouhou dobu nenabízel ke svým webovým službám. Uvidíme, jak se trh bude dál vyvíjet a zda-li bude místo pro další hráče na trhu. O své místo v on-demand světě se perou ještě například MediaTemple (USA) nebo Q-Layer (Belgie).

    Mimochodem, víte kolik platí WordPress.com za on-demand hosting u Amazonu? Matt Mullenweg se na svém blogu svěřil, že jeho firma využívá službu Amazon S3 jako primární úložiště pro portál WordPressu. Na začátku prý platili 200 dolarů měsíčně, teď se účet vyšplhal na 1500 dolarů za měsíc. To už je pak možná lepší zvolit poskytovate „tradičního“ hostingu. Co tak třeba špičkoví Rackspace s jejich fanatickou podporou a Zero-Downtime sítí? To by mohla být dobrá volba 🙂 Jen nebýt toho nešťastného náklaďáku, co jim včera poslal celé datacentrum s „nulovým výpadkem“ na pár hodin do kytek 😮

  • Breaking: Hosting under DDoS attack

    Peníze se dají vydělávat různými způsoby. Platí to i o podnikání na internetu. Diego z Brazílie je vydělává „po svém“. Prvně si ochočí trojského koně a pak ho vyšle do světa spolu s atraktivní warezovou návnadou. Diegovi pak nezbývá, než doma pohodlně ve svém tričku s nápisem „DDoS“ čekat, až návnadu „spolkne“ dostatečný počet počítačů, aby mohl efektivně zaútočit na zvolený internetový server.

    Diego je také mistrem komunikace. Prvně o sobě dává vědět asi takto:

    From: „Diego da Silva“
    Date: Sun, 26 Aug 2007 22:06:32
    Subject: website

    hello,

    i like your website. it very popular. you must make lots of money. if you want to keep it that way, send 1000 USD with Western Union to: Diego da Silva, Brasilia, Brazil.

    if not, i will destroy your website. trust me, better to share your business, then to have no business.

    have a nice day. i await your answer.
    Diego

    Po neúspěšném vyjednávání přichází slíbená odplata. Diego naplno využívá crowdsourcing, protože dobře ví, jak vybudovat a ochočit si komunitu. Jeho počínání nabývá skutečně mimořádných rozměrů. Webová farma, která je do útoku zapojena, čítá více než 10 000 infikovaných počítačů po celém světě, které dohromady generují datový tok větší než 1 Gbps. Cíl útoku je zasažen, server bezvládně padá na kolena, aby zase po pár hodinách vstal z mrtvých.

    Diego je ale neúnavný a vytrvalý:

    From: „Diego da Silva“
    Date: Fri, 14 Sep 2007 21:57:57
    Subject: another warning

    so, i see ur site is up again. to keep it that way, you know what you have to do. the increased to 2000 EUR now.

    you have 2 days to pay it, or you know what will happen.

    Diego da Silva,
    Brasilia, Brazil

    Útok trvá s přestávkami již pátý týden, vždy jde o několik hodin soustředěných požadavků na konkrétní IP adresu, přestávky mezi útoky jsou v řádu dnů. Zasažena je pokaždé celá VLAN daného zákazníka. Ostatní zákazníci nejmenované hostingové společností jsou naštěstí mimo nebezpečí.

    Teď by asi bylo na místě napsat nějaký závěr, osobní hodnocení nebo něco podobného. Jenže mě nic nenapadá. Technologie se obrací proti těm, kteří je užívají v souladu s tím, pro co byly původně vytvořeny. Tak si pak vzpomenu na film Matrix a napadne mě jen .. za jak dlouho?

    P.S. Příběh není smyšlený. Útok stále trvá a je cílen na internetový server jednoho ze zákazníků domácí hostingové společnosti. Za poskytnutí detailů týkajících se výše uvedeného případu děkuji svému zdroji, který si nepřál být, stejně jako hostingová společnost, jmenován 🙂