Rubrika: Webové aplikace

  • Facebook ve službách eStránek aneb jak získat hodnotné návštěvníky

    Dnešním ryze praktických textem volně navazuji na předchozí článek Lesk a bída sociálních sítí v Česku, Facebooku zvlášť. Tvrdím v něm, že míra využití potenciálu sociálních sítí je u nás velice bídná. Ale abych jen nenaříkal, podívejme se, jak jsem navrhl propojení služby eStránky.cz s Facebookem a co to přineslo. (Pokračování textu…)

  • Lesk a bída sociálních sítí v Česku. Facebooku zvlášť.

    Sociální sítě si našly velice rychle cestu do našeho života. Obepnuly celou planetu, naši malou zemi nevyjímaje. Všem vévodí Facebook, je všudypřítomný, na jeho hřbetu rostou noví sociální ninjové a mágové s naleštěným tlačítkem Like na prsou. Míra využití skutečného potenciálu sociálních sítí je však u nás zatím velice bídná. (Pokračování textu…)

  • Mark Zuckerberg na f8: Pokud Vaši uživatelé nejsou na Facebooku, tak tam brzy budou.

    Před pár hodinami skončila konference f8, na které Facebook představil vývojářům webových aplikací své novinky. Podle toho, co na konferenci zaznělo, se bude celý web pomalu a jistě barvit do modra.

    fb f8

    Celou konferenci bylo možné sledovat živě na http://apps.facebook.com/feightlive/, kde jsou nyní umístěny záznamy všech přednášek. Můžete se na přednášky podívat v původní podobě, pokud Vás zajímá pouze shrnutí, tak vřele doporučuji shrnutí od Roberta Scoble, který odkazuje na mnoho zdrojů a názorů reflektující novinky Facebook platformy.

    Můj názor

    Facebook nelze zastavit v tento moment, růst počtu uživatelů této sociální sítě je naprosto bezprecedentní, nadprůměrně roste především segment mobilních uživatelů. Kdokoliv, kdo má přístup na internet, dříve nebo později bude na Facebooku, protože to nebude jen další sociální síť, ale de facto otisk člověka do digitálního světa, ve kterém dnes žijeme. „Kdo není na Facebooku, jako by nebyl“ má po včerejšku zcela nový rozměr a zní ještě více pravdivěji než kdykoliv předtím.

    Internet má ve své DNA zabudovánu nezávislost a decentralizovanost. Nikdo není ředitelem ani majitelem či vládcem internetu. Často se v této souvislosti hovoří o firmě Google jako o Velkém bratrovi, který vše sleduje. Na scénu však vstupuje Facebook, který chce tuto hru od základu změnit. Průkopníci a zastánci tzv. otevřeného webu vidí v krocích Facebooku jednoznačnou hrozbu. Za pozornost stojí například včerejší živý přenos konference f8 přes Twitter, který zprostředkoval Kevin Marks, dříve jeden z „advokátů“ ne příliš úspěšné technologie Google Open Social.

    Mark Zuckerberg se úporně snaží, aby byl Facebook otevřenenou platformou, tedy svobodnou a bez omezení. Je ale jasné, že slovo „open“, které z jeho úst vychází, nemá se skutečnou otevřeností nic společného. Jde jen a pouze o další růst hodnoty privátní firmy a o realizaci až megalomanských plánů jejího zakladatele – vizionáře Marka Zuckerberga. Troufám si říct, že svými „budeme-vládnout-světu“ vizemi mu nemůže konkurovat ani Bill Gates v nejlepších letech Microsoftu.

    Co by měli dělat vývojáři a majitelé webů?

    Jít na http://developers.facebook.com a zvážit, jak nejlépe implementovat platformu Facebook do vlastních stránek či aplikace, ať už webové nebo mobilní. Kdo dřív příjde, ten dřív mele 🙂 Pokud jde o vlastní webové stránky, tak dnes již neexistuje populární Facebook Connect. Funkčnost je sice zachována, hlavní důraz je nyní kladen na zcela novou sadu API s názvem Graph API. Mimochodem toto API bylo vyrobeno talentovanými vývojáři z FriendFeedu, který vloni přešel pod křídla Facebooku. Aby byla implementace funkčnosti Facebooku co nejjednodušší, tak Facebook nově nabízí tzv. Social pluginy. Vložením jednoduchého kódu do svých stránek umožníte svým návštěvníkům propojit jejich Facebook profil s Vaším webem. Tímto způsobem vznikají propojení lidí, věcí, akcí a ostatních objektů. Celá tato pavučina má pokrýt web, kam jen dohlédneme. Výhody jsou jistě i na straně vývojářů a provozovatelů webů. Tím hlavním je to, že získají další uživatele prostřednictvím Facebooku, který plní roli hlásné trouby.

    Co by měli dělat normální uživatelé Facebooku?

    Nic. Nebo se maximálně mohou modlit, aby to neskončilo totalitním monopolem. Snad je Mark osvícený vůdce.

    P.S. Táákže .. if you really „Like“ this:

  • Web: nedělejte ze mě blbečka!

    Web 2.0 se nám trošku zvrhl. Proces je to nenápadný. Prvně začal růst Facebook. Nafukoval se, stále se nafukuje, všichni (akcionáři Facebooku) se bojí, že se přestane nafukovat. A tak se musí hledat stále noví uživatelé. Kde je ale pořád shánět?

    Dilbert.com

    Pak přišel Twitter a ukázal světu, jak jednoduše generovat uživatelský obsah. Prostě prdnete na stránku velký box s blikajícím kurzorem, pod to dáte tlačítko. Lidi jsou rádi, že se můžou konečně vykecat. Doma ani v práci vás nikdo neposlouchá, že jo. Twitter bere všechno, co mu padne do chřtánu. Vztahy jsou asymetrické, propojení lidí není třeba nijak autorizovat (na rozdíl od Facebooku), zprávy jsou defaultně veřejné. Databáze se plní, Twitter pod návalem uživatelů padá, pak zase vstává a jde dál. Přicházejí celebrity, které s sebou vlečou věrné a lačné davy, které se lehce a bez potíží dostanou přes ten velký box a jedno tlačítko. I malé dítě by se dostalo přes tohle jednoduchoučké UI.

    Facebook zbystřuje a s rychlostí sobě vlastní kopíruje úspěšný model Twitteru. Na www.facebook.com přibývá velký box, tlačítko a spousta plků pod tím. Má to vznešené jméno News Feed. Tohle vše pochopitelně až poté, co zhavarovala jednání o převzetí Twitteru. V sítích Facebooku tak končí aspoň nadějný FriendFeed, dílo ex-zaměstnanců Googlu a údajně ideová laboratoř pro inženýry Facebooku. Ano, „Likes“ a ostatní ovládací prvky Facebooku, na které se hodně a rádo kliká, pocházejí právě z dílny FriendFeedu. Nyní pracovníci FriendFeedu stále inovují, jen už sedí v kancelářích Facebooku. Dostali za to nějakých 20 milionů dolarů, tak proč ne nakonec.

    Facebook po faceliftingu á la Twitter rozjíždí další kolo. Fundingu (proboha nic proti ruskému kapitálu) i honu na další uživatele. Prý máme pozvat své rodiče, snad i prarodiče. Od čeho je rodina?! Jasně, na Facebooku jsou hlavně mladí lidé do 35 let. Berme je jako dealery, kteří naverbují starší generace, uživatelské rozhraní je už natolik infantilní, že zvládne i pamětníky Woodstocku. Má to jen jeden drobný háček: Mark Zuckerberg káže své „Privacy is over“. Tím chce říct, že cokoliv se stane na Facebooku, nezůstane pouze na Facebooku 🙂

    A tak sledujeme americké babičky (55+), jak chudinky táhnou růstovou křivku Facebooku vzhůru. Jak se jim přitom hřbety ohýbají! Dále sledujeme bezprecedentní růst na mezinárodním (slovníkem Facebooku „outside the U.S.“) trhu. Na Facebooku jsou všichni, tak je dobré tam být také. Ale proč? No to je otázka. Částečnou odpověď nabízí Zynga, raketově rostoucí vývojář jedné stupidní hry, kterou recykluje v mnoha různých převlecích. Ano, Farmville a ostatní hry z portfolia Zyngy jsou ten pravý důvod, proč být na Facebooku. Aspoň to dokazují statistiky: více než polovina lidí na Facebooku hraje hry, to je více než 200 mil. lidí. A opět vše není tak košer, jak to na první pohled může vypadat, viz. aféra Scamville.

    Výhled do budoucna vypadá následovně: růst může Facebook hlavně v Indii a Africe, Čína bude z tohoto pohledu asi trošku oříšek. V Indii má Facebook novou regionální kancelář, čímž získá levnou pracovní sílu a především lepší výchozí pozici k útoku na trh se stovkami milionů potenciálních uživatelů. Jasně, Indie je chudá země, proto jednou z hlavních iniciativ Facebooku bude důraz na mobilní verzi portálu. Totéž platí také o Africe, i tam se Facebook dostane nejsnáze přes mobil.

    Vše to do sebe zapadá, naprosto parádně. Ještě poznámku k mobilům. Taky sem tam občas děláte nějaký ten check-in? Myslím na Foursquare? A „starostujete“ někde? Co vodznáčky, cool co? 😉 .. že jim neplníte dobrovolně databázi? No pokud Vám „location“ nic neříká, tak nebuďte smutní. Zřejmě budete mít šanci za nějakou dobu i Facebooku, jak se v kuloárech proslýchá. „Location“ novinka by měla být údajně oznámena na dubnové konferenci f8. Už se těším, jak budu nosit na košili v létě odznáčky. Budu frajer .. Ty blbečku! 😉

    Dovětek: Hele, jasně, že vím, že Facebook, Twitter a pochopitelně hlavně Google jsou datové sklady, které o nás shromažďují informace, aby jich mohly využít pro svůj vlastní prospěch, resp. všespásný růst, kterým se zaštiťují. Jen bych ocenil, aby mě webové služby zásobovaly relevantním obsahem, který mi k něčemu bude. Zatím je tomu tak jen výjimečně.

  • Pražský TechCruch Meetup aneb Thinking outside the box

    Že se v Praze uskuteční tento pátek TechCrunch Meetup, asi už všichni víte. Tyhle novinky u nás nejlépe pokrývá Pavel Neuman na svém blogu BuzzMag, kde se můžete dozvědět více o zákulisí akce z rozhovoru s Jackem DeNeutem, který setkání spoluorganizuje. Mimochodem, sám Jack akci sponzoruje z vlastní kapsy několika desítkami tisíc korun. Pivo platí Roman Staněk a jeho Good Data Corp.

    Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

    Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

    A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

    Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek 😉

    Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

    Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici 😉

  • Krása sociálního softwaru tkví ve: word-of-mouse

    A frekvence „postování“ nových příspěvků nadále klesá. Ale stále to tu ještě žije. A já žiji poslední dobou sociálním softwarem. Nedávno jsem psal o projektu learnitlists.com, čas trávím ještě jedním projektem, jehož vývoj je trošku pomalejší, takže zatím bez odkazu. Oba projekty jsou celkem odlišné, přece však mají něco společného. Společným jmenovatelem je hlavně nutnost implementace sociálního aspektu (či jak to nazvat). Vezměme to ale postupně a trošku konkrétněji.

    Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

    Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

    Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

    Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

    Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra 🙂 Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

    Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

    A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

    Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg 😉

  • Sledujete statistiky návštěvnosti vašeho kamenného obchodu?

    Ať už jde o grafické statistiky návštěvnosti, jako například Google Analytics, nebo jen o „surové“ logy ze serveru, pokaždé se díky těmto pomůckám dostávají k provozovatelům webových prezentací cenné informace o návštěvnících stránek. Zpětná vazba je vždy poučením a její analýza může, resp. měla by, vést ke zkvalitňování webového obsahu, jeho snadné dosažitelnosti a použitelnosti a tím pádem ke zlepšování webových služeb. Internet se tak postupně stává uživatelsky příjemnějším prostředím. Jedním ze základních předpokladů takového pokroku je pak skutečnost, že každý uživatel internetu po sobě zanechává ve virtuálním světe nesmazatelné digitální stopy. Je takový koncept možné přenést i do reálného světa?

    Ano, je to v zásadě možné. Na serveru TechCrunch jsem dnes narazil na zmínku o britské společnosti Path Intelligence, která dokáže monitorovat pohyb zákazníků po obchodě nebo klidně i v celém nákupním centru. To se může hodit, zvláště teď před Vánocemi, kdy se masy konzumentů valí do hypermarketů a nákupních zón jako hejna lačných kobylek. Jak to tedy udělat, aby měl obchodník kobylky řádně pod kontrolou? Předpokládá se, že (skoro) každá kobylka má u sebe mobilní telefon. Ten v pravidelných intervalech vysílá signál základové stanici, aby mu nahlásil svou polohu. Toho využívá systém Path Intelligence, který signál zachycuje a vypočítává z něj polohu zákazníka – kobylky s přesností na 1 metr. Jde tedy o anonymní sledování kobylek, kobylky se nemusí bát, že by bylo narušeno jejich soukromí. Výstupem jsou on-line reporty, které ukazují, kde trávily kobylky nejvíce času, která místa v obchodě byla nejčastěji (nebo nejdéle) navštěvovaná apod. Demo je možné vidět na webu Path Intelligence.

    Z pohledu technologického vyvstává několik otázek. Třeba to, jestli je služba schopna lokalizovat i výšku, ve které se kobylka nachází, nebo funguje jen v módu 2D. Sedí kobylka na dámském spodním prádle v butiku v prvním patře nebo se láduje zbytky jídla z fast-foofu v černém igelitovém pytli pod butikem v přízemí? Jak často vysílá mobil onen „ping“ na základnu? Dostatečně rychle na to, aby zachytil čilý pohyb kobylky? A z jiného soudku: nebylo by možné u vstupu do obchodu požádat kobylku, aby si dala na končetinu náramek s tzv. tracking cookie, která by lépe spolupracovala s monitorovacím systémem?

    Mě osobně ale mnohem více zaujal fakt, že v tomto případě se reálný svět inspiruje modelem funkčním ve virtuálním světě. Většinou je tomu totiž naopak, internet spíše přebírá modely zaběhnuté v reálném světě. Znáte nějaké další modely ze světa internetu, které by se s úspěchem uplatnily v reálném světě?

  • Webhosting doma a ve světě, dnes a zítra

    Před necelými 24 hodinami jsem rozeslal médiím pravidelnou tiskovou zprávu s aktuálním pořadím největších českých webhosterů, měřeno podle počtu placených pronájmů (viz. metodika). Domácí média se, jako obvykle, tiskové zprávy rychle chytla, jako první spíše ta neodborná a obecně zaměřená. Zprávu pak vesměs všechny tituly, aspoň do tohoto okamžiku, podaly jako pravidelné hlášení o daném trhu a odpovídající sumě peněz, která trhem „proteče“.

    Je zde však jeden z mého pohledu mnohem podstatnější fakt. A sice to, že domácí webhosting je prozatím poměrně izolovaný od zbytku světa. V době, kdy internet neuznává hranice, je to až s podivem. A zvláště v dnešní době, kdy technologie prorůstají do společnosti natolik, že podstatným způsobem mění její fungování. Pochopitelně vliv není jen jednostranný, společnost zpětně ovlivňuje technologie a přetváří si je k obrazu svému. Trend, který se „nálepkuje“ těžko definovatelnou značkou Web 2.0, je zřejmý, u nás méně, v zahraničí mnohem více. Stačí jmenovat služby MySpace, Facebook (odkazuji na můj profil), Flickr, YouTube či del.icio.us (mé „lahodné“ odkazy).

    U nás vládne v tomto směru spíše vyčkávací taktika. A pokud přece jenom něco, tak jde většinou o projekty zaměřené pouze na české uživatele. Takové pak mohou uspět jen částečně kvůli malé velikosti českého trhu. Podle mě je na čase vydat se za hranice, překonat ostych či jazykovou bariéru nebo neschopnost prosadit dobrý nápad. Přece mi neříkejte, že někde mezi Ašem Aší a Českým Těšínem není nikdo, kdo by něčeho takového nebyl schopen!

    Možná, že právě webhosteři by měli jít příkladem. Vždyť virtuální povaha hostingových služeb umožňuje snadnou expanzi na zahraniční trhy. Navíc poskytovatelé webhostingu patří k technologickým lídrům a de facto vytváří podhoubí pro veškeré fungování internetu, resp. pro správný chod všech internetových služeb. K tomu lze ještě připočíst fakt, že domácí trh hostingových služeb je stále těsnější a součtem – řešením by tak mohlo být český hosting exportovat. Pochopitelně ne tradiční hosting, ale službu (nebo aplikaci) přizpůsobenou novým trendům a potřebám. Co třeba takový utility hosting (on-demand hosting) nebo DIY služba? 😉 Napadá vás případně jiná aplikace nebo služba?

    P.S. Máte-li chuť na obsáhlejší čtivo o Webu 2.0, pak si přečtěte diplomovou práci Adama Zbiejczuka. Pro českého čtenáře velice vhodný „framework“ pro další práci 🙂

  • SaaS aneb Software-za-Babku

    Bývalý kolega mi říkal, že jejich firma pořídila multilicenci na Microsoft Office za 100 tisíc korun -o Nestačil jsem se divit! Jedná se o malou společnost s osmi počítači. Náklad na jeden počítač tak činí 12 500 Kč. A jak to souvisí s hostingem? Hodně!

    Pro jednoduchost srovnání následujících hostovaných Software-as-a-Service řešení s výše uvedeným případem pomiňme nejrůznější desktopové open-source alternativy kancelářských balíků jako například OpenOffice.org, které jsou dostupné zcela zdarma.

    Zadání je tedy následující: nechci platit licence za produkty Microsoftu a přesto chci psát a tisknout nejrůznější texty, vytvářet tabulky s grafy, přijímat a odesílat elektronickou poštu, plánovat schůzky a v optimálním případě tohle všechno sdílet s kolegy. Co se nabízí na internetu?

    Nejblíže po ruce nám bude asi služba Google Apps, která ač sama nechce podle slov šéfa Googlu Erica Schmidta, je poměrně vážným konkurentem tradičnímu balíku Office z dílny Microsoftu. Google Apps obsahuje populárního webového poštovního klienta Gmail, chatovací program, dále kalendář, textový editor a tabulkový kalkulátor, tvůrce webových stránek a výhledově také program pro tvorbu prezentací. Základní verze programu je zdarma, prémiová verze stojí 50 dolarů pro jednoho uživatele na 1 rok. To je o něco málo více než 1 000 Kč, což je 12krát méně než pořizovací cena programu MS Office. Dlužno dodat, že služba Google Apps má před sebou ještě dlouhou cestu, aby byla skutečně stoprocentním konkurentem tradičního Office balíku. Zásadní výhodou Google Apps je určitě možnost sdílení vytvářeného obsahu a on-line spolupráce spolu s cenou produktu.

    Mnohem dále než Google Apps je firma AdventNet se svým produktem Zoho. Portfolio balíku Office Suite pro on-line spolupráci je daleko širší než u Googlu. Mimo „klasické“ položky obsahuje sada například tvůrce wiki webů (používám ho pro Nápovědu na http://webhosting.wiki.zoho.com), software pro on-line konference, pro řízení projektů, dále CRM software nebo prostředek pro vytváření databázových aplikací podobný programu MS Access. Většina programů ze sady Office Suite je zdarma, za vybrané programy se platí několik desítek dolarů ročně za každého uživatele. Zoho nabízí také plug-in pro MS Office a pro vývojáře API rozhraní. Rychlost přidávání nových produktů a funkcí je u firmy Zoho přímo strhující, stačí se podívat na firemní blog.

    Tolik tedy ve stručnosti dvě z mnoha Software-as-a-Service možností, které dnešní internet nabízí pro práci v kanceláři. No a úplně bych zapomněl na ten slíbený hosting. Ono by to vlastně ani moc nevadilo, za chvíli na něj zapomeneme všichni. Bude kdesi v pozadí všech webových aplikací, jen mnohem méně viditelný než dnes.

  • Snadněji publikovat? Bez webhostingu!

    Člověk často podléhá iluzi, že to, co dělá, je nejdůležitější na světě. Velmi často podléhá takové iluzi pracovník v oboru informačních a komunikačních technologií. Pravděpodobně nejsnadněji tomu vábení podléhá člověk, který se živí podnikáním na internetu. Zkuste se zeptat několika lidí, které náhodně potkáte například při procházce hypermarketem, na pohřbu tchýně či na zahrádce u piva, co je to webhosting. Zřejmě se nic nedozvíte. A nebude to vina respondentů.

    Z webhostingu, hlavně toho domácího, se stal závod o gigabajty prostoru, neomezený počet e-mailových schránek a neomezený přenos dat a hlavně o téměř neomezeně nízkou cenu. Naplňování potřeb zákazníka je tak odsunuto na druhou kolej. Zákazník již nechce kupovat produkt, natož aby ho zajímaly ty „gygabajty“. Zákazník chce ukázat světu své digitální fotky z Chorvatska, firma chce prodávat broušené sklo do Japonska a přijímat platby přes PayPal nebo platební kartou nebo třeba odborník – psycholog chce nabídnout na svých webových stránkách virtuální on-line konzultace v oblasti řešení mezilidských vztahů v krizových a neodkladných případech.

    Webhosting se tak bude nutně transformovat do funkčního hostingu, který si najde zákazníky i mezi počítačovými neodborníky. Stane se masovou záležitostí, protože uživatel bude zodpovědný pouze za obsah své webové prezentace a ne za technologii, pomocí níž se obsah dostane ke čtenáři – návštěvníkovi webových stránek.

    Z „mladého“ hostingu se stane trošku „dospělejší“ hosting webových aplikací. O jakou webovou aplikaci byste měli zájem právě vy? Případně jakou funkci by měly plnit vaše stránky?

    P.S. V rámci hostingu nabízím předinstalovaný systém pro správu obsahu WordPress. Jeho výhodou je především jednoduchost a uživatelská přívětivost. Systém neobsahuje zbytečnosti a dá se snadno rozšiřovat o další funkce. Web www-webhosting.cz využívá jeho služeb 🙂