Rubrika: Web 2.0

  • Pražský TechCruch Meetup aneb Thinking outside the box

    Že se v Praze uskuteční tento pátek TechCrunch Meetup, asi už všichni víte. Tyhle novinky u nás nejlépe pokrývá Pavel Neuman na svém blogu BuzzMag, kde se můžete dozvědět více o zákulisí akce z rozhovoru s Jackem DeNeutem, který setkání spoluorganizuje. Mimochodem, sám Jack akci sponzoruje z vlastní kapsy několika desítkami tisíc korun. Pivo platí Roman Staněk a jeho Good Data Corp.

    Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

    Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

    A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

    Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek 😉

    Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

    Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici 😉

  • Webhosting je mrtvý. Ať žije webhosting 2.0!

    Ze starého dobrého webhostingu, jak ho známe a jak ho většina českých poskytovatelů nabízí, se pomalu a jistě stává rozkládající se organismus, resp. průmysl. Jistě, není to vina oněch „poskytovatelů“, vždyť někteří z nich dokonce „virtualizují“ na našem malém domácím trhu! Za všechno můžou Amazon a teď i Google, to jsou ti holomci, co se do všeho .. angažují. Tedy aspoň v rámci hostingu.

    Google nedávno uvedl na trh svou hostingovou službu Google App Engine, což není nic jiného, než odezva na úspěch on-demand hostingu v podání Amazonu. Obě služby se dají popsat jako platformy pro provoz zákaznických aplikací, někdy se mluví o tzv. cloud hostingu. Jejich účtování probíhá tak, že zákazník platí pouze za spotřebovaný výpočetní výkon či uskutečněné datové přenosy (tedy model on-demand, o kterém zde už byla řeč). Zajímá-li Vás podrobné srovnání obou platforem, přečtěte si článek Comparing Amazon’s and Google’s Platform-as-a-Service (PaaS) Offerings od Diona Hinchcliffe.

    Malá otázka do pléna: chtěli byste provozovat svou webovou aplikaci na sdíleném hostingu, řekněme za 19 korun měsíčně, na přetíženém pět let starém serveru v garáži (rozuměj „serverovně“), která je uzamčená jedním visacím zámkem? Anebo budete spíše důvěřovat Amazonu či Googlu a jejich infrastruktuře, do které každá z firem investovala během let nemalé peníze a která zvládá obsluhovat požadavky milionů uživatelů z celého světa spolehlivě a s minimální odezvou?

    Kam tím vším mířím? Divte se, ale řeč je opět o Webu 2.0, tedy spíše o jeho základních principech. Propojte jednotlivé prvky systému (v tomto případě servery) do sítě (jakéhosi virtuálního clusteru), učiňte tuto síť globální a zajistěte lokální dostupnost služby (třeba pomocí content delivery network). Výsledný efekt takové služby (globální hostingové platformy) pak není prostým součtem výkonů jednotlivých serverů zapojených do sítě, tudíž nejde o pouhou kvantitativní změnu. Výsledná služba totiž přináší uživatelům zcela novou kvalitu, která je nesrovnatelná s .. například devatenáctikorunovým hostingem.

    Napadá mě analogie se službou del.icio.us, kterou používám pro sociální „záložkování“. Když si ukládám své oblíbené URL adresy v prohlížeči, je to v pořádku. Když používám del.icio.us (přidejte si mě :-), získám totéž a i něco navíc. Dozvím se, jaké další zajímavé články či užitečné informace stojí za přečtení, resp. pozornost. Jsou to ty, které si uložily mé spřátelené kontakty, tedy lidé, kteří se zajímají o podobné věci jako já a kterým po odborné stránce důvěřuji. Výše uvedenou novou kvalitou je zde přístup k filtrovanému toku odborných informací.

    A proto: není třeba diskutovat o tom, co je a co není Web 2.0. Je třeba inovovat. Ne pro inovaci samotnou, ale pro novou kvalitu, kterou ocení uživatelé v globálním měřítku. Jinak se v naší malé zemi rozloží nejen webhosteři, ale pomalu a jistě i ostatní poskytovatelé internetových služeb. Nechtějte to pak cítit! 😯

  • Krása sociálního softwaru tkví ve: word-of-mouse

    A frekvence „postování“ nových příspěvků nadále klesá. Ale stále to tu ještě žije. A já žiji poslední dobou sociálním softwarem. Nedávno jsem psal o projektu learnitlists.com, čas trávím ještě jedním projektem, jehož vývoj je trošku pomalejší, takže zatím bez odkazu. Oba projekty jsou celkem odlišné, přece však mají něco společného. Společným jmenovatelem je hlavně nutnost implementace sociálního aspektu (či jak to nazvat). Vezměme to ale postupně a trošku konkrétněji.

    Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

    Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

    Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

    Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

    Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra 🙂 Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

    Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

    A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

    Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg 😉

  • Webhosting ve zpravodajství České televize ČT24. A co?

    A nic 🙂 Předevčírem, tj. v neděli, pozdě večer jsem napsal a rozeslal pravidelnou tiskovou zprávu o aktuální situaci na českém webhostingovém trhu. Pro snazší pochopení často píšu o pronájmu webového prostoru, aby bylo aspoň trošku jasné, o čem je řeč. No a včera zpracovala Česká televize můj text jako reportáž na stanici ČT24. Do studia pozvali Aleše Miklíka, šéfredaktora Lupy, aby dovysvětlil, co to ten webhosting ve skutečnosti je, k čemu je to dobré a tak.

    Záznam reportáže je k dispozici na webu ČT24 včetně videa (nenašel jsem způsob, jak ho sem „embedovat“). Ano, moji rodiče měli radost ze svého synka, to ale není v tento moment až tak důležité. Tím, jak bylo dané téma podáno, se mi jasně a opakovaně potvrzuje podstatnější fakt. A sice, že internet, web, e-maily a vše s tím související, nejsou pro běžného člověka ničím podstatným nebo nepostradatelným. Vlastně jde o okrajové téma.

    Takže zase musím dát za pravdu Janu Herzmannovi, šéfovi firmy Factum Invenio. Ten na konferenci Czech Internet Fórum řekl: „Myslíme si, že víme“. Měl tím na mysli obraz světa, který vidíme na obrazovce počítače. Je takový svět skutečný? A mě napadá další otázka: způsobí nástup služeb Webu 2.0 revoluci v užívání internetu do té míry, že internet nebude představovat nástroj, který nás odtrhuje od reality?

    Pokud ano, do konce letošní zimy bych to nečekal 😉 Nebo co myslíte vy?

  • Lidi, neblbněte s tím sociálním networkingem!

    Když je čehokoliv příliš, není to zdravé. A o zdraví jde především, to víme přece všichni. Tak třeba: víte, proč se rozešla Zuzana s Robertem? Protože Robert měl na Facebooku příliš mnoho Wall postů od jiných dívek. Zuzana se chtěla vyhnout veřejnému (rozuměj „social-networkingovému“) propírání jejich rozchodu, které by jistě následovalo poté, co by změnila svůj „Relationship“ status na „single“, a proto se rozhodla svůj účet na Facebooku zrušit. Ušetřila si četné Wall posty na svém profilu, kde by jí nadržení samečci nabízeli svou chápající náruč. Také by jistě nestíhala číst soucitné a utěšující „messages“ od ostatních kluků a holek. To poslední, o co by Zuzana stála, by byly četné „Hot or Not?“ žádosti.

    To, že Facebook si ponechal osobní informace o Zuzaně a jejích dřívějších aktivitách i po zrušení účtu, teď ponechme stranou. Podstatné je jedno: celý tento příběh mi přijde jaksi nezdravý. Není tohle už přece jen příliš? Ano nebo ne, ať si odpoví každý podle svého gusta. Čísla však mluví jasně. Říkají, že plných 64 procent amerických teenagerů vytváří obsah na internetu (zdroj: Pew Internet). Tito mladí lidé ženou svou konzumací on-line služeb všechny social networking weby vzhůru až do nebes. Navíc je jasné, že růst bude i nadále pokračovat. Může se zastavit v případě, že dnešní teenageři přestanou využívat social networking weby, jakmile dospějí. Což je velmi nepravděpodobné.

    Na stejné vlně se nese i reklama v sociálních sítích. Celosvětově má růst z loňských 1,2 miliardy dolarů na letošních 2,1 miliardy dolarů, které utratí inzerenti na social networking webech za on-line reklamu a související služby (zdroj: eMarketer). Roční nárůst tak činí 75%, v dalších letech má dynamika růstu klesat (až na 16% v roce 2011 s celkovými výdaji 4,1 miliardy dolarů). Z těchto peněz profituje především dvojice MySpace a Facebook. Z pohledu zdraví stojí určitě za zmínku diskuse ohledně valuace firmy Facebook. Je to oněch 15 miliard dolarů?

    Zajímavý je také příklad společnosti Slide, která vytváří widgety pro sociální sítě. Celosvětově má asi 150 milionů uživatelů, což je více než MySpace a Facebook dohromady. Většinou jsou aplikace firmy Slide, aspoň z mého čistě subjektivního pohledu, otřesné ptákoviny, které používají například Zuzana nebo Robert ke komunikaci se svými kamarády. I přesto je Slide jednoznačně úspěšnou společností. Včera byla zveřejněna informace o tom, že firma získala investici ve výši 50 milionů dolarů. To by odpovídalo celkové hodnotě firmy Slide ve výši 500 milionů dolarů. A všichni se zase ptají, zda-li je to číslo reálné a odpovídající skutečnosti.

    Mimochodem, víte, kdo stojí za firmou Slide? A za sítí Facebook? Jsou to jedni a titíž pánové, kteří dříve společně založili a pak úspěšně prodali za 1,5 miliardy dolarů platební systém PayPal. Dnes si nechávají říkat „PayPal mafie“. Že nás ale všechny pěkně zblbli tihle hoši! 😮 Příště se pokusím napsat návod, jak nezblbnout úplně.

    P.S Co vy? Taky někde sociálně blbnete? Kde nejraději?

  • Sociální sítě, sociální reklama, každý každému dealerem

    Přežili jsme to. Přejídání se, opakované doplňování zásob, vylučování/vyměšování a následně v lepším případě recyklace, v horším přeplněné kontejnery. Další z řady hyper-svátků jsou za námi. Svatou Trojicí jsou v tomto případě spotřeba, prodej a reklama. Ta posledně jmenovaná z nás činí vskutku mučedníky – dealery chycené do sociálních sítí.

    Ale nechme mluvit na chvíli fakta. Forrester Research zjistil, že naše nákupní chování se nejvíce řídí názory přátel a známých, kteří daný výrobek nebo službu použili. Týká se to prý plných 83% spotřebitelů. Například tři čtvrtiny lidí dají na odbornou recenzi výrobku či služby v novinách, časopisu nebo televizi. Graf obsahuje i další položky a rozhodně přináší zajímavé informace.

    Zřejmě tenhle obrázek viděli také pracovníci zodpovědní za rozvoj sociálních sítí MySpace a Facebook. Obě firmy totiž před nedávnem spustili vlastní reklamní služby. V dobách Googlu a Yahoo platilo, že on-line reklama byla cílená podle klíčových slov. Tyhle časy jsou ale dávno pryč. Dnes je možné cílit reklamu na konkrétního uživatele, na jeho konkrétní profil obsahující tužby a přání uživatele. V prvním případě se reklamní sdělení šíří od dodavatele přímo k potencionálnímu uživateli. Druhým a pokročilejším způsobem je metoda, kterou praktikuje Facebook. Informace se šíří mezi uživateli bez toho, že by do předávání reklamního sdělení vstupoval prodejce. K šíření reklamy se používá tzv. sociální graf reprezentující vztahy uživatele s ostatními „přáteli“ v sociální síti. Tak je zaručeno, že uživatel dá této informaci patřičnou váhu a že ji přijme s větší důvěrou. Ve svém důsledku to znamená, že každý bude každému bratrem či sestrou – dealerem.

    Co si tak dát jeden příklad? Jistě, proč ne 🙂 Řekněme, že mám nějaký výrobek, o kterém vím, že by ho mohly s vysokou pravděpodobností chtít mladší vysokoškolsky vzdělané ženy z Velké Británie, zvlášť pak ty, které promovaly na univerzitě v Cambridgi. Co takhle tradiční pamětní šátek v růžovém provedení pro mladé absolventky! Všechny ženy a dívky mezi 21. a 40. rokem po něm jen prahnou! Otevřeme www.facebook.com, vyrobíme stránku s naším produktem. To zabere v základu tak 10 minut, pokud si s tím budeme hrát, tak počítejme raději s hodinkou. Najedeme do sekce Social Ad a tam si to všechno pěkně naklikáme:

    Klikněte pro větší obrázek

    Hned vidíme, že můžeme oslovit 8 560 žen a dívek. Vytvoříme reklamu, stanovíme si, kolik hodláme utratit za reklamu (je možné platit za kliknutí nebo shlédnutí), a jsme hotoví 🙂 K dispozici máme pochopitelně statistiky a detailní demografická data.

    Co z toho všeho plyne? Že je to pořádný zmatek. Uživatel poskytuje data o své osobě, jiní jich využívají k tomu, aby na nich vydělali. Kdo vlastní data v sociálních sítích? Jsou to uživatelé? Asi ano. Ale nemají nad nimi skoro žádnou kontrolu. Tu má třeba Facebook. Lidi na něj začínají nadávat, že jen nasává data dovnitř a že nic nepustí ven:

    Bude řešením projekt DataPortability, který využívá mimo jiné APML, OpenID a mikroformáty? A co Google se svou API sadou OpenSocial, která přichází poměrně pozdě? Těžko říct. O tom ale asi až jindy. Teď si jdu dát pracky a vanilkové rohlíčky, co ještě zbyly 😉

  • Small business idea v dobách Webu 2.0

    Minulý týden jsem měl krátkou prezentaci na semináři „Od aplikovaného ICT výzkumu k podnikatelské příležitosti“, který byl součástí evropského projektu Gate2Start. Prezentace (vložená níže) se týkala nápadu, jak (=kým, když nejsou lidi) vytvořit zajímavý internetový projekt v době Webu 2.0. Nešlo ani tak o konkrétní business plán jako spíše o „framework“, v jehož rámci je možné realizovat případný business plán.

    Klíčovou otázkou, kterou jsem chtěl vyřešit (nebo se o to aspoň pokusit), bylo to, jak přimět vývojáře webových aplikací, aby je můj nápad „chytl“ a aby „šli do toho“. Druhým zásadním problémem bylo navrhnout celou spolupráci tak, aby míra osobní účasti všech členů týmu (tedy motivace) byla co možná největší. Jestli se mi povedlo zmíněné problémy vyřešit? Nevím. Na semináři reagovalo na mou prezentaci několik účastníků a jejich reakce byly velice rozporuplné, od „velice zajímavé“ 🙂 až po „tak takhle bych to teda nedělal“ 🙁

    Co si myslíte vy? Je idea realizovatelná a životaschopná? Kde vidíte klady a slabiny mého návrhu?

  • Neptej se, co může Web 2.0 udělat pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro něj!

    Přijde mi, že okolo Webu 2.0 se u nás moc mluví. Slova, slova a zase slova, dvojkové služby ale nikde. Každý na něco čeká, nic ale nepřichází. Něco se o tom napíše, tím se zvýší „dvojková“ aura pisatele a to je vše. Nelze pak než souhlasit s posledním odstavcem článku Jiřího Hlavenky. Proč je tomu tak? Stejnou otázku si klade také Martin Malý v příspěvku „Programovatelný web“.

    Já osobně vidím příčiny hlavně ve velikosti (malosti) domácího trhu a nedostatečné schopnosti spolupracovat, což je de facto také určitá obdoba malosti. S omezující velikostí českého trhu stěží něco naděláme. Český poskytovatel služby s nálepkou Webu 2.0 má těžší pozici při dosahování nezbytně nutné kritické masy uživatelů v domácím prostředí. Může však cílit své produkty na globální trh. Technologie přitom není bariérou stejně jako jazyk by neměl být. Horší je to ale s pověstnou českou malostí, která se nepřímo, ale naplno projevuje při snahách o budování Webu 2.0 v české kotlině.

    Z výše citovaného článku Martina Malého mám pocit, že je frustrován situací na domácím trhu a že trpí přehnanou skepsí, když mluví o neschopnosti spolupracovat. Při bližším ohledání ale musím říct, že jeho skepse je bohužel čistou realitou. Těžko u nás vytvářet mashupy, když chybí datové zdroje. Těžko vytvářet blog, když komentáře zřídkakdy obohatí příspěvek o nějakou přidanou hodnotu. Těžko vytvářet komunitu, když jste sám a ostatní se vezou.

    Český internet přitom rozhodně nové webové služby potřebuje. Ne proto, že je to v módě, ale třeba jen proto, že Web 2.0 je celosvětový trend a Česká republika není izolovaným ostrovem. Rozhodně se ale vyplatí přemýšlet nad smysluplností konkrétní služby a ne jen produkovat české klony globálních Web 2.0 služeb metodou Copy&Paste. Dalším handicapem je u nás také ne zcela fungující kolotoč financování technologických start-upů. Chybí tzv. „angel“ investoři, rizikový kapitál také není moc vidět, příkladů úspěšných exitů je pomálu.

    Co navrhuji? Nic spásného. Na začátek navrhuji vytvořit otevřenou diskusní platformu pro internetové vývojáře, investory, podnikatele a všechny ostatní, kteří se zajímají o Web 2.0. Takovou platformou může klidně být i skupina, kterou jsem nedávno založil na Facebooku. Chcete-li se zapojit s konkrétní myšlenkou, dotazem či ještě lépe návrhem, na Web 2.0 Czech budete vítáni 🙂

    Jo .. málem bych zapomněl. Podpořte prosím Martina Malého a jeho nový projekt API Mania. Ne ani tak minutou ticha, jako upozorněním na jeho web s podtitulem „Síla je ve spolupráci“. Uděláte mu radost a zmírníte jeho frustraci 😉

  • Facebook: Show me the money

    Jestli Web 2.0 skutečně existuje, a vypadá to, že asi vážně jo, pak Facebook je jedním z jeho nejpodařenějších produktů. Pochopitelně jde zase částečně o buzzword, hype a tak dále. Na to už jsme ale zvyklí, takže zbývá jen oddělit to podstatné – skutečnost od spekulací, které jsou většinou ošperkované superlativy rámujícími blízkou budoucnost. Fakta mluví jasně. Facebook má dnes 31 miliónů aktivních uživatelů, přičemž polovina z nich navštěvuje www.facebook.com každý den. Necelá polovina uživatelů jsou středoškoláci, převážně ti američtí. Na konci letošního roku by měl mít Facebook přibližně 50 miliónů uživatelů, podíl středoškoláků by měl klesnout na čtvrtinu.

    Koncem května se konala v San Franciscu konference, na které představil zakladatel a CEO Facebooku Mark Zuckerberg zcela novou Platformu. Ta z Facebooku vytvořila otevřený systém, čímž se z něj zároveň stal komunitní framework. Mnozí dokonce hovoří o webovém operačním systému a polemizují, jestli Facebook naruší hegemonii Googlu a/nebo Microsoftu. Zřejmě půjde jako vždy v první řadě o peníze. Jak Microsoft, tak Google mají své produkty, které dokáží prodat. Podaří se totéž i Facebooku? Ten prozatím spíše jen koketuje s monetizací svých služeb.

    Z pohledu uživatele je Facebook skutečně mocným nástrojem. Pokud srovnáme Facebook například s LinkedIn, zjistíme, že LinkedIn je pouhým komunitním webem s jasně danými funkcemi. Na rozdíl od toho Facebook je otevřenou platformou, kde funkčnost lze libovolně přidávat díky existujícímu API rozhraní. Facebook tak vytváří podhoubí pro přídavné služby a pro efektivnější komunikaci obecně. Podaří-li se vývojářům vytvořit zajímavé služby, Facebook bude pro ně ideálním masovým distribučním kanálem.

    Stávající aplikace na www.facebook.com jsou dnes většinou určené pro náctileté, ať už věkem nebo vyzrálostí. Jsou ale i takové, které pomáhají komunikovat zavedeným společnostem z tradičních průmyslů. Třeba v německém Siemensu používá Facebook 6 tisíc lidí pro pracovní účely. Weboví stratégové Siemensu zvažují možnost, že by se Facebook stal jejich primárním intranetem, a plánují vývoj vlastních aplikací pro Facebook.

    Facebook přestává být, navíc poměrně rychle, školní pomůckou pro americké středoškoláky. Stává se seriozním nástrojem s velkým potenciálem. A ten můžete využít i vy, pokud máte dostatek kreativity 🙂

    Jak hodláte využít Facebook vy? Budete se aktivně zapojovat do diskusí a hledat spřízněné kontakty? Nebo budete sami vytvářet komunity (tzv. Groups) a využívat Facebook jako komunitní framework? Budete vyvíjet aplikace, jaké? Uvítám konkrétní příklady v komentářích pod článkem 😉

    P.S. Přikládám několik odkazů týkajících se Facebooku:

  • Webhosting doma a ve světě, dnes a zítra

    Před necelými 24 hodinami jsem rozeslal médiím pravidelnou tiskovou zprávu s aktuálním pořadím největších českých webhosterů, měřeno podle počtu placených pronájmů (viz. metodika). Domácí média se, jako obvykle, tiskové zprávy rychle chytla, jako první spíše ta neodborná a obecně zaměřená. Zprávu pak vesměs všechny tituly, aspoň do tohoto okamžiku, podaly jako pravidelné hlášení o daném trhu a odpovídající sumě peněz, která trhem „proteče“.

    Je zde však jeden z mého pohledu mnohem podstatnější fakt. A sice to, že domácí webhosting je prozatím poměrně izolovaný od zbytku světa. V době, kdy internet neuznává hranice, je to až s podivem. A zvláště v dnešní době, kdy technologie prorůstají do společnosti natolik, že podstatným způsobem mění její fungování. Pochopitelně vliv není jen jednostranný, společnost zpětně ovlivňuje technologie a přetváří si je k obrazu svému. Trend, který se „nálepkuje“ těžko definovatelnou značkou Web 2.0, je zřejmý, u nás méně, v zahraničí mnohem více. Stačí jmenovat služby MySpace, Facebook (odkazuji na můj profil), Flickr, YouTube či del.icio.us (mé „lahodné“ odkazy).

    U nás vládne v tomto směru spíše vyčkávací taktika. A pokud přece jenom něco, tak jde většinou o projekty zaměřené pouze na české uživatele. Takové pak mohou uspět jen částečně kvůli malé velikosti českého trhu. Podle mě je na čase vydat se za hranice, překonat ostych či jazykovou bariéru nebo neschopnost prosadit dobrý nápad. Přece mi neříkejte, že někde mezi Ašem Aší a Českým Těšínem není nikdo, kdo by něčeho takového nebyl schopen!

    Možná, že právě webhosteři by měli jít příkladem. Vždyť virtuální povaha hostingových služeb umožňuje snadnou expanzi na zahraniční trhy. Navíc poskytovatelé webhostingu patří k technologickým lídrům a de facto vytváří podhoubí pro veškeré fungování internetu, resp. pro správný chod všech internetových služeb. K tomu lze ještě připočíst fakt, že domácí trh hostingových služeb je stále těsnější a součtem – řešením by tak mohlo být český hosting exportovat. Pochopitelně ne tradiční hosting, ale službu (nebo aplikaci) přizpůsobenou novým trendům a potřebám. Co třeba takový utility hosting (on-demand hosting) nebo DIY služba? 😉 Napadá vás případně jiná aplikace nebo služba?

    P.S. Máte-li chuť na obsáhlejší čtivo o Webu 2.0, pak si přečtěte diplomovou práci Adama Zbiejczuka. Pro českého čtenáře velice vhodný „framework“ pro další práci 🙂

  • SaaS aneb Software-za-Babku

    Bývalý kolega mi říkal, že jejich firma pořídila multilicenci na Microsoft Office za 100 tisíc korun -o Nestačil jsem se divit! Jedná se o malou společnost s osmi počítači. Náklad na jeden počítač tak činí 12 500 Kč. A jak to souvisí s hostingem? Hodně!

    Pro jednoduchost srovnání následujících hostovaných Software-as-a-Service řešení s výše uvedeným případem pomiňme nejrůznější desktopové open-source alternativy kancelářských balíků jako například OpenOffice.org, které jsou dostupné zcela zdarma.

    Zadání je tedy následující: nechci platit licence za produkty Microsoftu a přesto chci psát a tisknout nejrůznější texty, vytvářet tabulky s grafy, přijímat a odesílat elektronickou poštu, plánovat schůzky a v optimálním případě tohle všechno sdílet s kolegy. Co se nabízí na internetu?

    Nejblíže po ruce nám bude asi služba Google Apps, která ač sama nechce podle slov šéfa Googlu Erica Schmidta, je poměrně vážným konkurentem tradičnímu balíku Office z dílny Microsoftu. Google Apps obsahuje populárního webového poštovního klienta Gmail, chatovací program, dále kalendář, textový editor a tabulkový kalkulátor, tvůrce webových stránek a výhledově také program pro tvorbu prezentací. Základní verze programu je zdarma, prémiová verze stojí 50 dolarů pro jednoho uživatele na 1 rok. To je o něco málo více než 1 000 Kč, což je 12krát méně než pořizovací cena programu MS Office. Dlužno dodat, že služba Google Apps má před sebou ještě dlouhou cestu, aby byla skutečně stoprocentním konkurentem tradičního Office balíku. Zásadní výhodou Google Apps je určitě možnost sdílení vytvářeného obsahu a on-line spolupráce spolu s cenou produktu.

    Mnohem dále než Google Apps je firma AdventNet se svým produktem Zoho. Portfolio balíku Office Suite pro on-line spolupráci je daleko širší než u Googlu. Mimo „klasické“ položky obsahuje sada například tvůrce wiki webů (používám ho pro Nápovědu na http://webhosting.wiki.zoho.com), software pro on-line konference, pro řízení projektů, dále CRM software nebo prostředek pro vytváření databázových aplikací podobný programu MS Access. Většina programů ze sady Office Suite je zdarma, za vybrané programy se platí několik desítek dolarů ročně za každého uživatele. Zoho nabízí také plug-in pro MS Office a pro vývojáře API rozhraní. Rychlost přidávání nových produktů a funkcí je u firmy Zoho přímo strhující, stačí se podívat na firemní blog.

    Tolik tedy ve stručnosti dvě z mnoha Software-as-a-Service možností, které dnešní internet nabízí pro práci v kanceláři. No a úplně bych zapomněl na ten slíbený hosting. Ono by to vlastně ani moc nevadilo, za chvíli na něj zapomeneme všichni. Bude kdesi v pozadí všech webových aplikací, jen mnohem méně viditelný než dnes.